Nová studie, kterou provedl institut Help Musician UK, tvrdí, že muzikantům hrozí třikrát více než ostatním lidem, že budou trpět depresí. To asi překvapí málokoho, vždyť řada hudebníků o svém boji s depresí mluví veřejně, nemluvě o spoustě textů písní, které se zabývají nejrůznějšími duševními propady.
Zajímavější jsou ale další výklady, které studie obsahuje. Vznik problému je nahlížen jako důsledek špatných pracovních podmínek uvnitř oboru, svou roli hraje i častá práce v pozdních nočních hodinách, vyčerpání a nemožnost si pořádně naplánovat budoucnost. Jinými slovy, sama práce v hudební sféře způsobuje svým provozem depresi, a nikoliv opačně, že by depresivní lidé ze své povahy více vyhledávali hudební činnost.
A co třeba skutečnost, že rocková hvězda stojí před davem skotačících šílenců? Ben Weinman z THE DILLINGER ESCAPE PLAN to vidí takto: „Není vůbec zdravé, pokud máte touhu stát před davem, který tančí a zpívá s vámi. Je to vlastně mentálně šílené. Je to dost nezdravý stav mysli, a nezdravé je i vůbec fungovat v kapele.“
Jasně, že hudebníci často zápasí s finančními problémy, ale kdo ne? Také ovšem zápasí se svými emocemi, protože umění je svou povahou emocionální a nutně vede k dramatičtějšímu prožívání kažodenní reality. Na druhou stranu byla hudba odedávna i zdrojem terapie na nejrůznější neduhy duše. Mnohokrát v dějinách se staké stalo, že lidé s psychickými problémy vytvořili ta nejvýznamnější umělecká díla. Nestojí vlastně deprese v základu celé lidské tvořivosti? Těžko říci – někdy ano, někdy ne. Problém prostě zůstává dvojznačný a co bylo první, je tak někdo nerozmotá. Jak to vidíte vy?
Jan Tesař
Loading...
