FOTO: White Lies zahráli v Praze na jistotu

Vypadalo to jako setkání starých známých. Angličané WHITE LIES se do Prahy vrátili už potřetí a pokaždé se představili na půlkruhovém pódiu Lucerna Music Baru. Tři roky od poslední návštěvy přesně kopírují tříletý odstup mezi vydáním předposlední desky Big TV a letošní novinky Friends. Koho překvapil její výrazně klávesový sound, musí si uvědomit, že klávesy na pódiu hrály podstatnou roli už na jejich prvním koncertu v ČR v roce 2011.

Zapomeňme ale na automatické srovnávání s Editors. White Lies vždy byli, na rozdíl od přece jen výrazně emotivního Toma Smithe a spol., takovou jízdou na jistotu. Což je zřejmé i z jejich pódiové prezentace. Téměř žádné výrazné emoce, minimální, formální způsob komunikace s publikem a prezentace písniček ze všech čtyř desek v podobě, která se příliš neliší od jejich studiové podoby. A také snaha o popové vyznění, které čím dál více převažuje nad původní postpunkovou stylizací. A to přesto, že z debutu zaznělo výrazně nejvíce položek – sedm kousků! Z letošní novinky oproti tomu zahráli pouze pět skladeb.

K průběhu koncertu není třeba dodávat nic, co by reportéři nepsali po celém světě od začátku jejich koncertování. Chlad vystupování vždy vyvažuje přesná souhra, výborný zvuk, nápaditá světla (tentokrát se kapela obklopila speciálními světelnými rámy), ale to vše by nefungovalo, kdyby White Lies i přes všechna negativa nesázeli do publika jeden hit za druhým. Základní set, jeden třískladbový přídavek a ve čtvrt na deset bylo vymalováno (viz následná 80ties párty). A to publiku v Praze evidentně stačilo. Částečně se tedy opakoval scénář minulé návštěvy, kdy předkapela, tentokrát THE RAMONA FLOWERS, převálcovala hlavní hvězdu ve svém nasazení. Na rozdíl od výrazně odlišných, originálních IN THE VALEY BELOW ale nabídla pouze druhořadý pop rock v podobném ladění jako slavnější kolegové.

Pavel Zelinka

0