DEAD DANIELS

Pražské těleso Dead Daniels vydalo svoji prvotinu Tomahowgh v roce 2015. V mezičase z jedné třetiny obměnilo sestavu, když kytaristu a zpěváka Tommyho Wheelera (dříve mj. Orient) a zkušeného bubeníka Stanislava Šmerala (býval členem známého Mopedu již v 80. letech) v současnosti doplňuje J.C. Smith neboli Jan Šmíd, předtím baskytarista severomoravské glamrockové party Sweet Leopard. Jinak ale Dead Daniels na novinkce, kterou si, jak její název napovídá, nadělili k deseti rokům své existence, úspěšně rozvíjejí model osvědčený už na debutu.

Co to obnáší? Řízný metalizovaný bigbít, na jedné straně inspirovaný třeba Motörhead a AC/DC, na straně druhé americkým street rockem a dirty rock’n’rollem 80. a 90. let. Chybět ale samozřejmě nemůže ani tklivě vtíravá balada (melodicky trochu neduživá Michelle). Pakliže Dead Daniels vládnou mocnými riffy a srší strhující energií, je vše v tom nejlepším pořádku. Jako možná nejlepší příklad může sloužit parádní skladba Tos neviděls…, opravdu luxusní rocková jízda, která má přesně ten feeling a švih, jaký člověk očekává.

Povedené jsou i další kusy: Ready To Rock, rajcovně těžkotonážní Geronimo a Snow s náramným kytarovým sólem hostujícího Miloše Doda Doležala (v jeho studiu se album točilo a sám Dodo se společně se svým synem zhostil i produkce, přičemž hutný a průrazný a zároveň absolutně čitelný zvuk nahrávky si zasluhuje zvláštní pochvalu) a až na vyloženě plytký text i Ráchel.

Album sice obsahuje i tuctovější písně, které vám pomyslně jen tak prošumí sluchovody a nezanechají po sobě výraznější stopu, a textově to celkově není žádná poetická hitparáda, nicméně úhrnem je Decade dobrá rocková deska. Nikoliv výjimečná, protože vlastně nemá čím vynikat, v podstatě je velmi tradiční – přesto dobrá.

3/5

Petr Korál

0