Jednadvacáté studiové album Negative Capability je údajně dosud nejotevřenější zpovědí, jakou kdy bývalá múza Micka Jaggera nahrála. Pojednává o lásce, smrti, terorismu i osamělosti, a kromě nového materiálu na něm najdeme i některé starší písně, zpívané ovšem s nově nabytým nadhledem. Mezi spoluautory skladeb se na desce objevují i jména jako Nick Cave nebo Mark Lanegan.
Tvá novinka se nese v duchu desek The Man Comes Around od Johnnyho Cashe nebo You Want It Darker od Leonarda Cohena…
Ano!
Myslím tím, že to byl pozdní vrchol jejich kariéry.
No, nevím, co tím chceš říct…
Jsou to zásadní díla, která vzala lidem, jako Leonard…
…celý život, já chápu.
A u tebe cítím něco podobného.
Ne, ještě se nechystám umřít! (smích) Možná tak vypadá, protože jsem zrovna nastydlá a mám spoustu dalších neduhů, ale nejsem tak stará. Tak to neříkej, prosím tě.
Myslel jsem tím, že jsi do toho dala svou celoživotní zkušenost.
No, já cítím, že mám mnohem víc ke sdělení, že jsem tam nedala úplně všechno. Určitě přijde ještě něco dalšího.
Je hodně skladeb, které se na album nevešly? Jako třeba píseň od Yoko Ono?
Ano. Sice krásná věc, ale úplně to nefungovalo.
Nebo píseň Loneliest Person, kterou v 60. letech proslavili The Pretty Things?
Ta je na speciální edici. Byla trochu moc o osamělosti a já jsem nechtěla, aby to bylo natolik temné. A není – vlastně je to o lásce.
Zvládla jsi konečně svou vlastní temnou stránku, když jsi ji vtělila do písní? Na konci bookletu je fotografie, kde se směješ na celé kolo.
Ano, jsem moc ráda na světě! (smích)
Dělalo ti starosti, že je deska moc temná nebo silná?
Ano, nebyla jsem schopna to zastavit. Je to, jako když píšeš knihu – žije si to svým vlastním životem. Tu písnička od The Pretty Things napsali hodně mladí lidé, takže se to moc nehodilo. Je to roztomilá věcička, ale nakonec jsem tam nechala jen naše písně. A myslím, že jsem měla pravdu.
z rozhovoru Marcela Anderse, který najdete v překladu Jana Tesaře kompletní v prosincovém Rock’n’Allu
Loading...
