PANKIX

Na novince pražských Pankix lze snadno vycítit výrazný vliv producenta Jiřího Buriana. Ze všech dosavadních nahrávek kapely je totiž dosud jednoznačně nejelektroničtější, nejmodernější a – proč to neříct – nejpopovější. Ovšem jde o tzv. jiný pop, ve srovnání s běžným mainstreamem mnohem vynalézavější a sofistikovanější. Právě takhle – tedy samozřejmě ne úplně stejně, ale celkovým charakterem podobně – znějí některé počiny současné zahraniční nezávislé scény. Zvukově-aranžérská hravost a barevnost sice v první chvíli možná lehce „zaclánějí“ silným melodiím, aniž by však od nich odváděly pozornost. Nehledě na to, že přirozená elegance a líbivost (mající daleko k nevkusné podbízivosti) se s každým poslechem vynořují víc a víc na povrch a všemu vévodí mimořádně podmanivý hitík Tlustá čára. Snad jen Číslo je v tomto ohledu o něco fádnější. Z celkového konceptu velice povedeného alba trošku vyčnívá Digitální stopa, která působí dost „tatabojsovsky“ nejen tím, že v ní pohostinsky zpívá Milan Cais. A propos zpěv: pankixovská frontwoman Sany Radovič hlasově zraje jak příslovečné víno!

PETR KORÁL

0