HARLEJ

Rocková kapela se symfoniky je už takové klišé, že by snad o tom ani nemělo cenu psát. V případě skupiny Harlej, která se na koncert ke svému 22. výročí v pražské Lucerně loni v říjnu spojila se Symfonickým sdružením pod vedením v bílém sáčku oblečeném Otou Balagem, však přimhouřím oko. Není to proto, že by tvorba jedné z těch lepších tuzemských rockových formací dostala zásadně nový rozměr, ale proto, že si za svoji uměleckou poctivost v mezích žánru a svých možností zaslouží pozornost. Že se v Lucerně nejednalo o žádný průšvih, se můžete přesvědčit na dvou CD a DVD, přičemž už sám název této nahrávky svědčí o tom, že soubor se nebere zas tak vážně. Zaplaťpámbu za to! Symfonické sdružení Oty Balage, které Harlej doprovázelo zhruba do poloviny koncertu, ve svém jedenadvacetičlenném složení nabízí housle, flétnu, saxofon, lesní roh, trubku, trombon, violu a violoncello. Přestože mělo nad Harlejem početní převahu, své hostitele nijak neodsunulo do pozadí. Sympatické je, že až na baladu Proměna, kterou symfonici odehráli společně s Tomášem Hrbáčkem, Tondou Rauerem a Milanem Hoffmanem sedícími na barových židličkách, převažovaly spíše tvrdší písně jako Zfetovanej, Kapitán Morgan, Julie, Vostuda nebo Dětský hřiště. Zarážející je, že přestože zvuku koncertu byla dopřána velká pozornost, Hrbáčkův hlas není tak výrazný jako na studiových deskách nebo koncertech a v určitých pasážích první poloviny nahrávky není dobře rozumět textu. Na druhou stranu je po zhlédnutí DVD třeba uznat, že režisér a střihač David Beránek si poradil se svým úkolem bez větších problémů a zachoval typickou atmosféru harlejářských koncertů. Další výročí Harlej čeká v roce 2020, kdy oslaví 25 let. S největší pravděpodobností se toho dočkáme, protože „hodný holky zlý kluky chtěj”.

Roman Jireš (ČTK)

0