GHOST

U maskovaných teatrálů Ghost se toho za poslední zhruba dva roky hodně změnilo. Ani bulvární pozdvižení, které sofistikovaně budované kouzlo stáhlo do trenek, ale švédskému spolku nebrání dál šikovně mystifikovat. Naopak – vše nasvědčuje tomu, že pachuť z dětinského hašteření „zlověstných“ démonů se podaří obrátit v ještě větší sukces.

Od svého vzniku v roce 2006 těžili „Duchové“ z osvědčené hry na tajemno kolem anonymních hráčů pod maskami za zvuku okultně psychedelického gotického rocku se silnou příchutí 70. let, v neposlední řadě pak s pseudo-filozofující postmoderně satanistickou nadstavbou. S každou deskou přicházela nová průvodní historka a poupravená image, která se opírala o novou (zvolna mládnoucí a pokaždé o fous méně zombíckou, za to ještě dekadentnější) „inkarnaci“ frontmana řečného Papa Emeritus.

Když tahanice o peníze a nezdravě dušené osobní ambice sidemanů přerostly ve veřejné praní špinavého prádla, otec projektu – zpěvák Tobias Forge – jednoduše vyměnil posádku „bezejmenných ghoulů“ za svými zády. Nakonec, jako by se nic nesemlelo, představil nové alter ego, které koncepčně udržuje kontinuitu kapelní mytologie a celý příběh, včetně obchodního modelu, může směle pokračovat.

V souladu s názvem Prequelle dosud nejvýrazněji „omlazený“ protagonista coby kardinál Copia naordinoval zvukovou i emoční proměnu kapely, ze které nyní prýští až prostopášně vitální energie, byť za cenu rozmělnění kousku dřívějšího ponurého charisma. Zeslábnul původní gotický opar a namísto toho dostáváme něco mezi rockovým muzikálem, hard & heavy obdobou My Chemical Romance či Muse a do reminiscencí classic rocku šedesátých a sedmdesátých let se vloudil osmdesátkový kýč… 

Všežravý eklekticismus Ghost nabývá nových rozměrů v mnohotvárné post/retro všehochuti – současná podoba kapely se nebojí glam metalu, shock rocku, pompézně baladického pop rocku a ledasčeho dalšího. Ke cti tvůrců budiž přičteno, že nechybí ani křehčí, veškerého cynismu prostá, lyrická poloha, která nahrávce dodává na dynamice a opravdovosti.

Zásadní otázkou je, jestli to všechno stojí na pevném základu v podobě dostatečně silných písní. Nezbývá než uznat, že Forge & spol. svoje zbraně umějí nabít ostrými a celé ty opuletní orgie zvládají mistrně usměrňovat. Těžko říct, kde je v tom k nalezení tvůrci avizovaná ozvěna morbidního středověku, ale kabaret (v dobrém slova smyslu) je to pořádný. 

4/5

Michal Husák

0