FRANK TURNER

Hudební kariéra Franka Turnera tak trochu připomíná chameleona, což ale není myšleno ve zlém. Šestatřicetiletý Brit během kariéry zapracoval do své muziky mnoho témat a přičichl k neméně vlivům. Málokdo si možná vzpomene na působení Turnera v posthardcorových Million Dead, kterému předcházelo přerod v rockového písničkáře. Hardcorová scéna byla zpěvákovi vždy blízká, své kořeny a lásku k tvrdší muzice oprášil před čtyřmi lety v projektu Möngöl Hörde. Druhá tvář Turnera je zcela odlišná – vzpomeňme na album Tape Deck Hearth, „rozchodovou“ desku, která patří k tomu nejlepšímu, co Frank kdy vydal, stejně jako jeho „čtyřka“ England Keep My Bones. Osobně vnímám následující alba, tedy Positive Songs For Negative People a aktuální Be More Kind, jako určité hledání cesty, kudy se hudebně ubírat dál. Před třemi roky Turner vydal svou asi nejhorší desku, byť do světa hlásal pravdy o znovunalezeném štěstí a fungujícím vztahu. Zpěvák se vyzpíval ze srdcebolů, životních kotrmelců a možná i proto na novém materiálu zpívá i o politice. Kousky jako 1933 a Make America Great Again však nejsou písničkářské protestsongy, ale spíš nevýrazná povzdechnutí. Paradoxně nejzajímavější je na albu hravá rozmanitost, Turner implementuje více popových vlivů a používá klidně i více smyčcových nástrojů. Taková Little Changes svým skočným rytmem a euforickou rozjuchaností evokuje spíš raného Miku než exhardcoristu Turnera, který pořád tak trochu tápe.

Milan Říský

0