COX&VOX

Plzenští Cox&Vox mne zaujali už na své prvotině Long White Alley (2015) a následně v soutěži Skutečná liga. I na svém druhém albu plnými doušky holdují syrovému hlasitému „garážovému“ rock’n’rollu, jehož zemitá neučesanost zároveň nikterak nevylučuje smysl pro náležitě nosné riffy a posluchačsky vstřícné melodické nápady.

Jinými slovy, muzika Cox&Vox je řízná, tvrdá, a přitom relativně chytlavá. Trošku evokuje některé grunge a stoner formace, „stříknuté“ i osmdesátkovým glam a street rockem. Celé to každopádně působí poměrně přirozeně, neurputně a přesvědčivě, z koncertně nabušené kapely i na studiové nahrávce čiší sebevědomí a hlavně: nezní moc česky (rozumějte česky v negativním smyslu), a nejen proto, že zpívá výhradně anglicky.

Cox&Vox svým hudebním počínáním určitě neobjevují Ameriku (i když vzato doslova, nikoliv obrazně, vlastně ano…), leč poslouchají se dobře a bez nějakých „zažívacích“ obtíží. Vnímat je hodinu a víc už by mne možná tolik nebavilo, nicméně tahle porce je přesně tak akorát. A především píseň Piece Of Cake je jasná hitovka!

P.S.: Mojí největší favoritkou na albu však je asi nejtvrdší, respektive patrně nejvíc zdravě „neotesaná“ a mj. i blues načichlá skladba Hardway.

3,5/5

Petr Korál

0