Velký sál Lucerny byl na prasknutí už na předskakujícího Thoma Artwaye, který se nad početným publikem dojímal a prohlásil, že před tolika lidmi ještě nehrál. Není divu, vždyť už hodiny před otevřením se fronty táhly od vchodu Lucerny až na Václavské náměstí Po krátkém a úsporném setu zakončeným nejslavnějším flákem I Have No Inspiration odkázal na hvězdu večera a zmizel ze scény.
Přesně v půl desáté za doprovodu tlumených světel a husté mlhy nastoupilo na pódium Kaleo a publikum dalo sakra hlasitě najevo, že si tenhle večer hodlá užít. Žádný ostrý start pod obrovskou islandskou vlajkou se ale nekonal. Muzikanti začali zvolna skladbou Broken Bones a dali zároveň na odiv jak precizně připravený zvuk mají, neboť každičký dunivý tón, ať už z basové kytary nebo bicích, rozechvěl i ten nejjemnější chloupek na těle všech přítomných.
V baladickém a pomalém bleusovém duchu se nesla i druhá skladba I Can’t Go On Without You. S písní Automobile se sál konečně pořádně roztleskal a show začínala mít o něco svižnější tempo. To, že Kaleo je skupina dvou tváří, přesně tak jak je zřejmé z jediného plnohodnotného alba A/B, se ukázalo záhy. Koncert provázela jakási sinusoida, kde se v pravidelném sledu střídaly rychlé skladby evokující americkou dálnici s melancholickými, plnými táhlých kytarových riffů, které jakoby připomínaly zpěvy kytovců kdesi u rozeklaných břehů Islandu.
Stačí si jen vedle postavit coverovou skladbu Bang Bang, která už nemůže být pomalejší, a Backdoor, jež zase odkazuje na slavné rock’n’rollové melodie. Ať tak či onak, svoji vycizelovanou rozháraností spěla premiéra Kaleo na české půdě ke svému konci a všichni už netrpělivě vyhlíželi, kdy přijde skladba Way Down We Go, která loni kapelu katapultovala z pozice nenápadné hipsterské bandy alternativní scény do mainstreamových vod.
Po jejím odehrání, kdy nemalému počtu návštěvníků svítily nad hlavami mobily, aby si tuhle pecku mohly zvěčnit, nastal rychlý exodus hudebníků do backstage. Fanoušci se ani nemuseli příliš namáhat a Kaleo bylo za několik málo okamžiků zpátky na značkách. Člověk by si řekl, že musí zákonitě přijít druhá nejpopulárnější píseň – All The Pretty Girls, ale mezi dvěma přídavky se neobjevila. Možná škoda, neboť přesně ta chyběla k tomu, aby se kruh uzavřel a show získala svou celistvost. Takhle v ní prostě něco chybí.
I přestože je zpěvák Julius Son až extrémně charismatický, jeho hlas dokáže odzpívat ukvílenou baladu i dravý rock, mohl s publikem komunikovat přeci jen o poznání víc. Přesto první vystoupení Kaleo v Česku zanechalo slušný dojem a přesun z klubu Roxy do reprezentativních prostor Velkého sálu Lucerny mu vyloženě prospěl.
Text a foto Aleš Malár
Loading...
