Titul: 100 Smiles
Vydavatel: VLASTNÍ NÁKLAD
Total time: 36:37
Žánr: POP ROCK
Hodnocení alba
Karel Espandr je jméno, které znají pamětníci legendární scény na pražské Hanspaulce, kde začátkem 80. let zahájil svoji hudební dráhu jako kytarista ve skupinách Vyamhum Quas Group a Hugo Band. Později působil například v respektovaném Combu FH nebo v nikdy nedoceněné federální kapele Mandragora. Hned po sametovém převratu, v roce 1990, natočil svoje první sólové album East Meets West pro anglický label Sumo Records a Espandra si všimla některá britská rádia a televize BBC.
Výrazněji o sobě dal tento muzikant a skladatel znovu vědět v roce 2015 prostřednictvím alba Coming Through, které obsahovalo kolekci poměrně náročných, leč rozhodně invenčních a především pro přemýšlivější příjemce působivých (prog)rockových skladeb. Na novince se ovšem Karel s hostujícími zpěváky a zpěvačkami z Austrálie, Velké Británie a USA vydal možná trošku překvapivě posluchačsky mnohem vstřícnějším, líbivějším směrem. Ale nebojte se, žádný střední proud (až na přece jen už do jisté míry plytkou, diskotékovou dupárnou načichlou píseň Thumbs Up For Christmas Time) se nekoná.
Výsledkem pětileté tvůrčí a nahrávací práce je totiž vkusný dospělý pop (nebo pop rock, chcete-li) určený třeba pro ty, co mají rádi Stinga, Petera Gabriela apod. Toho Stinga nezmiňuji náhodou už jen proto, že Timothy Pitchford, který zpívá úvodní song Echoes In My Mind, má s panem Žihadlem docela podobnou barvu hlasu i způsob projevu… Každopádně jde o jednu z nejsilnějších položek celého CD. Vskutku nápaditými melodiemi a přitom netuctovým aranžerským kabátkem však byly vybaveny i další písničky – určitě zmíním ještě přinejmenším Dark Brown Eyes, Rivers nebo How Did You Only Know, kterou si nazpíval sám Espandr.
To, že se na desce střídají různí vokalisté, samozřejmě představuje její jisté úskalí. Kupodivu však nepůsobí zas tak roztříštěně, jak v podobných případech vždy hrozí. Problémem není ani to, že každá píseň je vlastně jiná a Espandr osciluje od funku až po relativně ostřejsí bigbít (skladba Dream On, Dreamer). A nějak zvlášť nevadí ani skutečnost, že celkově tahle muzika rozhodně nepředstavuje žádnou modernu, ale zjevně odkazuje až někam k osmdesátkovému pojetí. Proč ne? Umělci typu Karla Espandra, kteří si tím sami aktivně prošli, na to rozhodně mají svaté právo.
P.S. Album vyšlo na CD, ale samozřejmě je k mání i na platformách jako Spotify nebo Apple Music.
3,5/5
Petr Korál
