Titul: Jediný na čem záleží
Vydavatel: VLASTNÍ NÁKLAD
Total time: 44:44
Žánr: POP ROCK
Hodnocení alba
Pražská skupina Gingerhead je svým způsobem jakási supergroup, protože se v ní sešli členové s mnoha různými zkušenostmi. Martin „Maťo“ Mišík (kytara) hrál například v Panice, The New Orchestra Of The Dreams Štěpána Smetáčka, Tata Bojs, Selfbrush a s Anetou Langerovou, Luboš Moravec (kytara) s Walk Choc Ice a Poste Restante Martina Pošty, Vlasta Klein (baskytara) mj. ve formacích ATD, Panama, Leonardo, Gallery Of The Dirt, Rozkrock a také Poste Restante, Tomáš Piala má ve svém bubenickém CV spolky jako OverHead, Jan Vytásek & Co., MooF nebo Jarret a Eliška Pekárek Flaková zpívala v nedoceněné kapele Reskata. Oba kytaristé a charismatickým projevem obdařená Eliška jsou kromě toho autoři (nezřídka společní) veškeré hudby na tomto prvním dlouhohrajícím počinu Gingerhead a Moravec jej také z větší části otextoval.
Album, jemuž v roce 2016 předcházelo EP Holy Ground a o rok později video EP Live In Studio, přináší především hudbu v nejlepším smyslu slova vyzrálou, kultivovanou a muzikantsky precizní. Přičemž kultivovanost může někomu automaticky evokovat uhlazenost, ale to by bylo nedorozumění, neboť Gingerhead jsou pořád v základu víceméně bigbítová záležitost a když na to přijde, nebojí se do toho opřít i s potřebným drajvem a ostřejším zvukem.
Tím nejpodstatnějším v usilování souboru je ovšem něco jiného. Osobně bych to definoval třeba jako snahu psát písničky melodické a relativně vstřícné pro širší posluchačskou obec a současně skladatelsky vynalézavé a aranžérsky chytré, které ocení i fajnšmekři a zkušení kolegové hudebníci. A ono se to do značné míry daří! Nechce se mi z poměrně vyrovnaného třináctipísňového menu vyzdvihovat některé položky na úkor jiných, ale kdybych už tak měl učinit, zvolím zvláštně laděný „dospělý pop“ Až se ohně rozhoří s hostujícím Viktorem Dykem, hybný otvírák Lásko a možná nejchytlavější skladby Co se musí stát? a Víla.
Jasně, že tahle deska není nějaká převratná „generační“ záležitost, která způsobí zemětřesení v dějinách české populární hudby. Roli jejího příjemného osvěžení a obohacení však nesporně sehrát může, má k tomu skoro všechny předpoklady. Navzdory myšlenkově ani zpracováním nikterak světoborným textům, jež vám na rozdíl od muziky většinou jen tak prošumějí sluchovody a moc toho po nich v hlavě nezůstane. Na druhou stranu ale naštěstí neurážejí plytkostí a nevkusem, toho se netřeba bát.
3/5
Petr Korál
