BOHEMIA

Kdo si skupinu Bohemia spojuje s jediným albem Zrnko písku, které vyšlo u Pantonu se skluzem až začátkem roku 1978, dostává jen rozostřený obraz dobových reálií. Jeho nahrávky vznikly v létě ’77, krátce před odchodem Leška Semelky, jemuž nekonvenovaly větší příklon k jazz rocku ani delší stopáže skladeb, kterých se vešlo na LP pouze pět. Genezi Bohemie lépe zachycuje 2CD s popisným názvem Singly a rozhlasové nahrávky 1976-1978, z jehož dvou desítek profesionálních snímků vychází polovina poprvé, i když úvodní slovo Miloše Čuříka, které obstaralo antré Bohemie v Lucerně na V. pražských jazzových dnech, možná mohlo nadále zůstat jen v archivu Českého rozhlasu.

Jaroslav Riedel, který nahrávky vybral a sestavil, u obou disků zachoval časovou linku a napravil tak místy chaotickou dramaturgii Pantonu, který třeba na stranu B druhého singlu Přístav žíznících / Návštěva ve zverexu (1977) zařadil instrumentálku, pořízenou půl roku před nahrávkami debutového „sedmipalce“ Kam jdou / Bulgaria expres (1976). Nejde jen o formální připomínku, protože v Návštěvě ve zverexu hraje na kytaru ještě Andrej Horváth, jehož v polovině roku 1976 vystřídal Michal Pavlíček. Cenné jsou zvláště nahrávky z roku 1976, z větší části prakticky neznámé, jež nesou hlubší stopu legendárního Flamenga, s nímž obsazení spojovali baskytarista Vladimír „Guma“ Kulhánek a saxofonista i flétnista Jan Kubík, který je zde jako na flamengovském Kuřeti v hodinkách nejčastějším autorem hudby. Rozdílovým prvkem jsou ovšem texty, protože příspěvky Borise Janíčka v písních Ticho, Nádraží bylo mým domovem a Kam jdou nedosahovaly laťky, kterou u „Kuřete“ nasadil Josef Kainar. Tomu se možná nejvíce přiblížil Pavel Kopta v Ptačí písni, jediném příspěvku Vladimíra Kulhánka, sdělnější než jinak silný Pavel Vrba v mladších, místy až surrealistických verších. Osm ze čtrnácti nahrávek prvního disku pochází ze singlů, jež doprovodily jako bonusy v roce 2008 reedici Zrnka písku na CD. Z nevydaných mladších snímků je třeba zmínit instrumentálky V záři halogenů a Karneval, kterými přispěl na podzim ‘77 klávesista Jan Hála, kdy už u bicích Pavla Frištenského, který zamířil k Vladimíru Mišíkovi do Etc…, vystřídal jmenovec Trnavský. Studiovou inventuru Bohemie uzavírají Pavlíčkovy skladby King Gong a U studánky z jara ’78, vydané původně v sérii Mini jazz klub.

Skupinu na vrcholu zachytily rozhlasové nahrávky ze zmíněných V. pražských jazzových dnů, jež vznikly v poslední den přehlídky 10. dubna 1977 a tvoří velkou část druhého disku. Dvě ze čtyř skladeb (Horké letní stmívání a Zátiší peronních lístků, obě s texty Pavla Vrby) nahrála za několik měsíců na Zrnko písku, instrumentálka Mlhavé ráno od Michala Pavlíčka jen potvrzovala, kdo Bohemii směroval nejvíce k jazz rocku. Koncertní tečkou je Hálova instrumentálka Po funuse veselka, jež zachytila část vystoupení ve slovenské metropoli začátkem prosince roku 1977. Svého druhu jde o raritu, nahrávku vydal Opus v roce 1979 na 2LP Bratislavské džezové dni 1977, které už nikdy nereedoval. Sleeve-note Jaroslava Riedela je přesný a hutný. Milovníky bizarností potěší faksimile dopisu na hlavičkovém papíru Domu kultury dolu Prezident Gottwald v Havířově z 19. června 1976, který dorazil na adresu Pražského kulturního střediska – stojí v něm: „Velmi litujeme, že nemůžeme uskutečnit z estetických důvodů pořad souboru Bohemia. Máme obavy, že by se diváci báli.“ V katalogu vydavatele Tomáše Padevěta měl jazz donedávna zastoupení jen díky dvěma vynikajícím kompletům originálních nahrávek Orchestru Karla Vlacha. Objevná retrospektiva Bohemie s progrockovými přesahy rozšiřuje nabídku sympatickým směrem.

4/5

Pavel Víšek

0