Psal se rok 1998 a příbramští E!E byli na svém vrcholu. Po překonání pragocentrických bariér se vyhoupli na výsluní tuzemské punkové scény. Jejich koncerty praskaly ve švech a návštěvníci si z plna hrdla užívali přímočarou garážovou hudbu opatřenou velkou porcí humorné nadsázky. Vrcholem tohoto období bylo předskakování punkovým legendám Sex Pistols před vyprodanou pražskou Sportovní halou. Zdálo se, že i když alkohol dělá z lidí ee, příbramské už v jejich vzletu nemůže nic zastavit. Opak byl ale pravdou. Pře s managementem, úbytek energie a dopředu deklarovaný odchod zpěváka Bořka Řehoře postavily kapelu před existencionální problémy. Mnozí čekali, že vše směřuje k pozvolnému zániku, kapela se ale naopak rozeběhla střemhlav proti zdi. Výsledkem bylo čtvrté řadové album Děláme co můžem, vydané ve čtyřčlenné sestavě.
Kapela dokázala to, co mnozí považují za triviální, přitom se to málokomu povede. Album pokračuje v po léta budovaných zajetých kolejích, přesto je v rámci produkce kapely jiné a inovativní. Zpěvu se ujal zakládající člen, kytarista Petr Bakalerov, a dle zmínek členů skupiny panovala při nahrávání desky uvolněná atmosféra. Všichni ze sebe nakonec vydali to nejlepší. To, že v rámci interních vztahů šlo spíše jen o jakousi dočasnou únavu materiálu, než o nějaké drsné vnitřní třenice, potvrzuje i Bořek Řehoř, který celému nahrávání přihlížel a v jenom rozhovoru to okomentoval takto: „Celý jsem to točil s klukama, jen jsem byl napevno rozhodnutej skončit. Tak jsem to nechal odzpívat Bakču. Ať si zvyká…“ Mimochodem jak již z historie víme, tohle je jediné album E!E, bez pro ně tak typického frontmana. Bořek se po několikaleté pauze do kapely opět vrátil. Onu zmíněnou nonšalantní pohodu ve studiu dokládají i občasné hudební výlety směrem k reggae a ska, nebo povedená coververze písně O králi, původně z dílny Karla Kryla. A navrch samozřejmě několik ryze punkových vypalovaček o obyčejném životě, ženách a alkoholu, které se drží v koncertním repertoáru kapely dodnes.
Album Děláme co můžem vychází z kraje tohoto roku poprvé ve vinylové podobě. K mání bude jak limitovaná edice na fialovém vinylu s barevným stínováním v počtu 182 kusů, tak klasická verze na černém „asfaltu“. Kdysi si E!E vydávali své nahrávky sami na cédéčkách, ale v současnosti se jich fanoušci mohou díky precizní práci labelu PHR dočkat i na gramofonových deskách. A to jak těch starších, tak i aktuální řadovky Poslední mE!Enu. Kapela E!E se na klubových i festivalových prknech pohybuje již přes pětatřicet let, což není na partu kluků, která kdysi vznikla z řad pracujícího lidu okolo podniku ZTR RD Příbram, co spolu chodili popíjet do hospody K Pelikánům, vůbec špatné. Na koncertech, kde je jejich největší síla, přitom v současnosti narazíte hned na několik generací posluchačů a všichni si společně notují léty prověřené hitovky, které v nadsázce vlastně jen dokládají název aktuálně vydávané reedice Děláme co můžem.
red, foto PHR
Loading...
