Český knižní trh je již dlouho zásoben povrchními životopisy, jejichž autoři se spokojí s kompilací časopiseckých výstřižků a nenamáhají se s umělci, o nichž píší, ani osobně setkat. Hana Hegerová se v centru zájmu takových pseudopublicistů od devadesátých let ocitla několikrát a vznikaly tak dost strašné spisky. Pětisetstránkový dokumentární román Carmen / Skutečný život Hany Hegerové Tomáše Padevěta (Ikar, 2021) je naštěstí ukázkovým příkladem přesně opačného přístupu. Padevět se s Hanou Hegerovou znal od roku 1987. Jako jeden z mála se s ní pravidelně vídal i v posledních deseti letech jejího života, kdy zpěvačka již nevystupovala a žila v ústraní. Právě jen jemu dala Hana Hegerová souhlas, aby napsal její autorizovanou biografii. Nezůstalo přitom u schůzek, na nichž Tomáš Padevět zaznamenával zpěvaččiny vzpomínky.
V té době věnoval velkou péči hudebnímu odkazu Hany Hegerové po všech stránkách: jako editor, producent i vydavatel přivedl na svět unikátní záznam koncertního pořadu Hana Hegerová Recital ’70 – live, objevený v archivu Divadla Na zábradlí. Historicky cenný dokument vydal na dvojitém kompaktním disku v roce 2015, v následujícím roce pak následoval titul k 85. narozeninám šansoniérky: Hana Hegerová Limited Set Box. Jeho součástí bylo 2CD Omrvinky, vinylový singl a DVD s filmem Naděje, ve kterém Hegerová hrála s Rudolfem Hrušínským. Omrvinky později vyšly i samostatně: dostala se na ně řada předtím nepublikovaných nahrávek z let 1962—2001. Následovaly ještě další nahrávky na CD Známé/Neznámé I. Na albu Protestsongy 1966-2017 – zejména v populární hudbě byla díky Padevětovi publikována vůbec poslední nahrávka zpěvačky, příspěvek do písně Modlitba pro Martu 2017.
Během této plodné spolupráce byla Hana Hegerová ke svému životopisci a vydavateli čím dál otevřenější. Vědělo se, že v jejím životě byly mnohé těžké chvíle, ale zpěvačka o nich na veřejnosti nemluvila, bylo jí to nepříjemné a bála s bulvarizace. Tyto pasáže se staly prubířským kamenem knihy a je třeba před autorem smeknout za důkladnost, poctivost a citlivost, s jakou se věnoval třeba šestiměsíčnímu období na začátku roku 1980, které Hana Hegerová strávila ve vězení. Zapsal nejen autentické vzpomínky zpěvačky, pro níž to byl velice traumatický zážitek, ale dostal i povolení prostudovat soudní spisy. Velmi důkladně tak rekonstruoval běh událostí a vytvořil sugestivní obraz reality plné absurdit.
O některých trýznivých momentech života Hany Hegerové se dozvídáme až teď: týkají se třeba jejího otce, který byl činovníkem fašistického Slovenského štátu. O jiných důležitých událostech zpěvačka mluvila často, zůstávala však stručná a nechtěla jít do hloubky. Příkladem může být třeba vztah s režisérem Jánem Roháčem, který byl oboustranně umělecky inspirativní, ale skončil dost hořce. V knize se dočteme o zákulisí působení v Semaforu, o vystupování v pařížské Olympii, o složitých okolnostech vzniku německy zpívaných desek, které se na československý trh nikdy nedostaly (a z mnoha hledisek to není velká škoda, protože byly plné uměleckých kompromisů) nebo o posledních letech života, kdy už zpěvačka byla sužována mnoha zdravotními problémy.
Podtitul „dokumentární román“ je výstižný: skutečně jde o beletrizovaný životní příběh. Do hudebních rozborů nebo komplikovaných analýz se autor nepouštěl. Snažil se být vůči čtenáři vstřícný: často v souvislosti s osobním příběhem zpěvačky připomíná souběžné společenské události, nepředpokládá automaticky, že každý, i mladý čtenář se v historických souvislostech perfektně vyzná. Tomu ostatně pomáhají i přetištěné dokumenty, tiskoviny a fotografie.
Michal Horáček, textař mnoha písní, které Hegerová zpívala, napsal na obálku knihy slova, s nimiž nelze nesouhlasit: „Jaká však byla mimo jeviště, co prožívala stranou nahrávacích studií? Mnoho o tom nemluvila, a tak jsme věděli pramálo. Tento nedostatek teď napravuje tato kniha. Její autor Tomáš Padevět ji pojal nejen jako dlouholetý osobní přítel, ale hlavně jako dokumentarista. Nedramatizuje, ale řadí fakta a také vyprávění těch, kteří jí byli blízko. Je to zevrubně a poctivě vypracované pásmo, a tak před námi nenásilně, ale plasticky vyvstává drama svého druhu: jeden dlouhý, umělecky i lidsky naplněný život.“
Za zvláštní zmínku stojí mimořádně pěkná obálka. Vytvořil ji sám autor, původním povoláním grafik. Malá část nákladu (tisíc knih) byla vyrobena jako limitovaná edice, obsahující DVD se švýcarským hudebním medailonem Hany Hegerové Die Sängerin aus Prag. Filmový dokument je z roku 1970 a čeští diváci jej dosud neměli možnost vidět.
Jaroslav Riedel, repro Ikar
Loading...
