VESPER

Rubrika:  Recenze, publikováno: 27.11.2023
VESPER

Titul: Nová vlna se starým obsahem

Vydavatel: FRESHART PRODUCTION

Total time: 40:39

Žánr: POP ROCK

Hodnocení alba

Kutnohorská formace Vesper se sama s jistou dávkou nadsázky označuje jako „první český hard-pop“. A vlastně je to docela trefné. Chcete-li vkusnou, inteligentní, rockem mnohem víc než decentně prolezlou pop music s hravými i přemýšlivými texty, můžete klidně sáhnout po téhle kapele, která letos v podobě zde recenzovaného alba nabídla takovou zvláštní best of kompilaci.

Proč zvláštní? Protože Vesper, jak už napovídá název kompilace vědomě vypůjčený z proslulého „paličského“ článku v komunistickém časopisu Tribuna, písně vybrané ze svých už šesti řadových počinů (Kroky starejch bláznů – 2010, Papírovej osud – 2014, Smrti blíž – 2015, Blýská se tkání – 2016, Pan Optikum – 2018 a Vesper VI – 2021) znovu natočil, a to pod producentskou knutou nadmíru zkušeného Ondřeje Škocha. Ano, bývalého baskytaristy Chinaski, dnes vůdčí postavy skupiny Napořád. Výsledný produkt ukazuje, že Škoch k předloženému materiálu přistupoval na jedné straně s citem, avšak zároveň bez nadbytečných ohledů na původní verze skladeb. Vtiskl jim tak nejen aktuálnější sound, ale většinou i celkovou větší přesvědčivost.

Dalo by se říct, že se mu ve velké míře podařilo najít v těch písničkách to nejlepší a zvukově a aranžérsky to chvályhodně ještě zvýraznit. Například jejich nemalý melodický – rozuměj hitový – potenciál. Ten v sobě sice zdaleka nemají všechny, ovšem přinejmenším Hamlet, Hamlet II, Mraků se ptej a prvořadě Dáma na kolejích a Pilotka zcela jednoznačně!

Matnější, snadno a rychle zapomenutelné skladby jsou na této kolekci naštěstí v menšině. Určitě k nim ovšem nepatří závěrečná novější píseň, na obalu neuvedená bonusovka Nenasytnej Vláďa. Ta se zprvu tváří jako hudebně poněkud neduživý hip hop, ale nakonec se zvrtne v téměř hardcorovou záležitost. V jejím jedovatě sarkastickém textu si to – z mého pohledu plným právem – odnáší stávající kremelský vládce Putin. Jasně, že téma odpudivé, neomalené a bohužel vlastně věčné ruské rozpínavosti by šlo zpracovat i s daleko větší hloubkou, nicméně za každý takový pokus o píchnutí do nebezpečného vosího hnízda bychom měli být vděční. Přijde mi totiž, že česká umělecká – a nejen hudební – fronta se jim skoro až nepochopitelně vyhýbá.

3/5

Petr Korál

(Navštíveno 63krát, z toho 1krát dnes)
0