SUICIDE SILENCE

O tom, že pokus o hudební progresi není vždy vítaný, se přesvědčila kalifornská, původně deathcorová parta Suicide Silence. Někteří fanoušci začali po zveřejnění prvního singlu podepisovat petici proti vydání alba, na síti začal kolovat vtípek o tom, že i nová píseň Nickelback je větší nářez než aktuální Suicide Silence a na hlavu muzikantů se sneslo nespočet nadávek. Skupina sice má právo vydat si cokoliv chce, ale v případě aktuální bezejmenné desky to byl prostě krok vedle a nepomohl ani věhlasný producent Ross Robinson. Albu téměř úplně vládnou jemné vokály a ačkoliv Suicide Silence stavějí na emocích a temné atmosféře, výsledkem je jednoduše bezbřehá nuda. Nahrávce chybějí hity, rušivé je neustálé střídání nálad i tempa a ačkoliv Hernan Hermida je všestranný zpěvák a opravdu reprezentativní vokální nástupce zesnulého Mitche Luckera, chvílemi zní jako sténající zvíře v agónii. Posun k přístupnějšímu vyznění by sám o sobě nevadil, ale bez ohledu na jakákoliv žánrová očekávaní je aktuální materiál těžko uchopitelný, obsahově prázdný a bohužel naprosto zbytečný. Suicide Silence jeho vydáním pošlapali vše, co na nich měli fanoušci rádi a doslova se k nim obracejí zády.

MILAN ŘÍSKÝ

0