MONNA

Pomyslným středobodem této pražské kapely je, marná sláva, zpěvačka Dana Yousifová, tedy její znělý hlas a suverénní projev, jímž znalce upoutala už před časem ve formaci Loyca a souběžně o svých kvalitách přesvědčuje i coby nová frontwoman Dirty Blondes. Ovšem tím nechci nijak snižovat úroveň ostatních muzikantů skrytých pod hlavičkou Monna, protože to také nejsou žádní nazdárci – třeba kytarista Tomáš Chrudimský jinak působí v Checkpoint, bubeník Šimon Hajdovský (syn průkopníka českého hip hopu Lesíka) v Road Side Mary, Akline nebo The Corona Lantern a basák Lukáš Varaja už má ve svém hudebním CV třeba Aleš Brichta Project, Arakain Memorial, Dirty Game či Proximity.

Monna předkládá chytrou a moderní rockovou muziku, jak se dnes hraje ve světě. Tedy: moderní, ale zároveň čerpající například z Guano Apes a podobných spolků. Písně pracují s dynamikou, efektně a především efektivně se v nich střídají punkově naostřené pasáže s úseky uvolněně popovými a elegantně soulovými a nechybějí jim náležitě nosné melodie. Zejména songy Stranger In The Rainy Street, Ain’t No Wonder a Love For Once Again nelze označit jinak než jako chytlavé, vkusné a energické hitovky. Vrcholem alba však je asi nádherná pomalá věc No One. Tomu říkám rocková balada par excellence! Výlet někam trochu jinam, k reggae a funku, představuje skladba No More Compromise, ovšem i tady Monna působí přesvědčivě. Nevyšel jí jen cajdáček s klavírem Where Is The Man When He’s Asleep? – to už je, bohužel, silně přeslazená popina. I tak ale Monna hrdě vstupuje do tuzemské hudební arény s neobyčejně silným debutem. A myslím, že by s ním bez větších potíží mohla zaujmout i na zahraniční klubové scéně.

Petr Korál

0