První písně začali bratři Jim a William Reidové psát, když zůstali dva roky doma na podpoře. První dema nahráli na čtyřstopý magneťák, který jim koupil otec za tři sta liber z odstupného poté, co zavřela továrna ve skotském East Kilbride a on ztratil práci. Kazetami bombardovali hudební vydavatelství a s nástroji na koncertech předstírali, že jsou předkapela. Když si jich stále nikdo nevšímal, vyrazili v roce 1984 za štěstím do Londýna. A vyšlo to.
Kdyby jejich původní bubeník Bobby Gillespir, který v té době současně zpíval v Primal Scream, nedal tehdy manažerovi Alanu McGeemu pásek s demonahrávkou, možná by tento pátek ani nepřijeli. Ale spíš by si jich všiml někdo jiný. Londýn byl po roce 1977 zvyklí na ledacos, mix ležérních vokálů, hlučných úderů na okleštěnou bicí soupravu, nekonečné vazby přebuzených kytar, naprostý egocentrismus a vzhled, v němž se potkává post punk s bezelstnou apokalypsou, nebylo možné přehlédnout. Říkalo se jim „noví Sex Pistols,“ a The Jesus And Mary Chain to nenáviděli jako všechna další přirovnání a kapely.
Jejich hudba, v níž je cosi hluboce primitivního a zvířecího, dokáže vykouzlit silné lidské emoce. Od debutu Psychocandy (1985) se uklidnili a když překonali osmileté mlčení, vydali letos album Damage And Joy. Od předchozí desky Munki uplynulo bezmála dvacet a kapela současnou nahrávku označila za „malý zázrak.“ Malý zázrak od kapely, která má v názvu Ježíše i Marii, se může jednoduše stát velkým.
Ondřej Horák
Loading...
