Jarda Svoboda

Jestliže se dosavadní desky Trabandu, budeme-li je vzájemně porovnávat, vyznačují docela odlišným charakterem, pak ještě výrazněji mimo ční sólový debut lídra skupiny Jardy Svobody. Sám autor v pojetí a náladě tohoto titulu spatřuje jistou návaznost na písničky z desky Přítel člověka. Nicméně veskrze komorní a až starobylá atmosféra (evokující zvuk alba i poetické texty, mající tentokrát blíže k poezii než epickým příběhům) napovídá, že muzikant je zde víc než kdy jindy opravdu sám za sebe. Až takové překvapení to zas není. Svoboda už řadu let příležitostně hrává i mimo kapelu a to právě za doprovodu svého milovaného harmonia, jež spolu s dalším netradičním instrumentem, autoharfou, tvoří ústřední dvojici doprovodných nástrojů i zde na jeho sólové desce. Co se týká textů, převažuje přírodní a milostná lyrika, ale zároveň se nesou ve značně osobní rovině. Za inspirací k většině z nich by prý šlo hledat konkrétní osobu, otevřeně přiznaná je však pouze u skladby Slova, věnované Václavu Havlovi (viz jeho esej Slovo o slovu). Solo čerstvého padesátníka Svobody je jistě žánrově neobvyklý, ale o to interesantnější projekt, který přináší velmi intenzivní a sugestivní posluchačský zážitek.

Leoš Kofroň

0