ALT-J

Kapel, které si paradoxně ublížily dotažeností svých prvních desek, je celá řada. U alt-J se zdálo, že po platinovém debutu, oceněném Mercury Prize, také nebude kam jít dál. Unikátní kombinace folku, psychedelie, urban vlivů a popu hrozila brzkým vyčerpáním. Jenže neblahému opakování se trio stále mistrně vyhýbá. Už úvodními takty otvíráku 3WW jako by se Angličané teleportovali do saharské pouště, opisovali od místních bluesmanů, a přitom nezapomínali na své kořeny. Ale tím překvapení nekončí. Že posloucháte cover ikonické House Of The Rising Sun proslavené The Animals, zjistíte až pozorným ztotožněním textu výrazně symfonizující dumky postavené na jemném propletenci složeném z dvacítky(!) akustických kytar. Takto by měly vypadat předělávky. Přímočará Hit Me Like That Snare úspěšně transformuje lascivnost textu do dusné rock’n’rollové podoby a závěrečná, neoklasikou políbená Pleader, k sobě svede základní trio, komorní orchestr a z kůru přizvukující mužský chrámový sbor. Až se vybaví zcela nečekané příměry k domácímu Hradišťanu v symfonickém objetí! Takže abychom to zkrátili: alt-J neboli ∆ svou hudbu i napotřetí utěšeně diferencují, o derivacích nemůže být řeč, a my se můžeme těšit z objevování nových zátočin hudebního kontinentu trojúhelníkového tvaru. To je vskutku husarský kousek v době, kdy všichni více či méně opisují z minulosti, protože nevidí cestu dál.

Pavel Zelinka

0