Britská skupina QUEEN se po smrti Freddieho Mercuryho v roce 1991 nerozpadla, ale ať už v novém miléniu angažovala krajánka Paula Rodgerse, jehož si spojujeme s kapelami FREE a BAD COMPANY, nebo Američana Adama Lamberta, zůstává svým stínem z dob největší slávy.
Proč tomu tak je, publikoval magazín Logopedics Phoniatrics Vocology v článku, shrnujícím výzkum oborníka na zkoumání lidského hlasu Christiana Herbsta. Jmenovaný rakouský biofyzik provedl v rámci postdoktorandského pobytu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci akustickou analýzu Mercuryho hlasu v nahrávkách vokálních partů bez „rušivých“ hudebních základů i mluveného slova. Freddie sice typově patřil mezi barytonisty, ale výjimečné bylo, že zpíval jako tenor. Kritici často zmiňovali obrovský hlasový rozsah přes čtyři oktávy: z nahrávek vyplynulo, že rocker obsáhl tóny od velkého Fis po dvoučárkované g’’, tedy něco málo přes tři oktávy, což však i tak budí respekt. Ve srovnání s většinou rockových hvězd mělo také Mercuryho vibrato vyšší frekvenci a bylo navíc nepravidelné.
Švédští kolegové ve zmiňovaném článku přispěli ještě výzkumem jednoho z Freddieho imitátorů a na základě video záznamu kmitání jeho hlasivek vyslovili domněnku, že typická barva hlasu šla nejenom na vrub rozkmitání hlasivkových řas, ale i výše položených řas ventrikulárních. Tajemství je odhaleno, ale Freddie Mercury byl jen jeden.
Pavel Víšek
Loading...
