Když se řekne INSANIA, okamžitě téměř každý jedním dechem dodá: Poly. Skutečné jméno frontmana této brněnské skupiny, která je ztělesněním a) veskrze originální muziky ve tvrdém zvukovém balení, b) jedinečným způsobem hravých a ironicky provokujících textů, c) téměř bezvýhradné přízně tuzemských hudebních publicistů (á, bé i cé je správně!), nezná vlastně ani spousta oddaných fanoušků Insanie. Ale není to nakonec jedno? Petr Pálenský aka Poly je tak jako tak mimořádně přemýšlivý hudebník, který si za třicet roků působení na zdejší scéně doposud nestihl v podstatě nijak pošramotit svůj umělecký kredit. S nejmenovaným český expremiérem řečeno: Kdo z vás to má? Poly ano. V aktuálním čísle časopisu Rock & All (obsah zde) s ním přinášíme šestistránkový rozhovor, z něhož pochází následující úryvek.
Jak vznikla tvoje přezdívka Poly?
Ještě na gymplu mi tak začal říkat jeden spolužák. Jde o zkomoleninu mého příjmení. Zpočátku mě to štvalo, ale za chvilku už mi tak říkali všichni a nějak jsem si zvykl.
Ještě před Insanií jsi působil ve skupině Tormentum. O co šlo? A zahráli jste někdy na veřejnosti?
To byla studentská metalová kapela, kterou jsme měli cca od roku 84 do roku 87 na gymplu. Zahráli jsme několik koncertů na škole, pak jeden na školním plese, kterej skončil pochopitelně průšvihem, a po jediné písničce jsme byli staženi z programu, protože většina hostů v té době samozřejmě nebyla schopná něco tak démonického vydýchat.
Původní Insania na českou scénu přinesla naprosto extrémně rychlou a zběsilou muziku. Jaké zahraniční kapely pro vás tehdy byly inspirací?
Původně to byly metalové spolky typu Voivod a Slayer, později jsme začali tíhnout spíš k hardcorovějším partám jako S.O.D. nebo Napalm Death. S tím, že Malcevovi a Vrbovi (bubeníkovi a basákovi – pozn. aut.) záleželo hlavně na zběsilém tempu, zatímco já si tam rád vymýšlel navíc i kytarové kudrlinky. Rozhodně nám ale co do výrazu a estetiky byl bližší hardcore, protože se nebral tak vážně jako metal.
Na obalu demokazety Possessed By Insania bylo uvedeno, že „texty jsou z bezpečnostních důvodů v angličtině“. To byla pravda? Ono ti totiž z té nahrávky není rozumět téměř ani slovo…
Ano, texty byly v angličtině. A ten nápis na obalu kazety zněl velmi podvratně a pochopitelně pak velmi zaujal kapitána StB, který naši kauzu vyšetřoval. Chtěl vědět, co se tam zpívá. Naštěstí opravdu není nic rozumět, takže nám stačilo předložit „okleštěné“ texty v češtině, které jsem měl předem připravené pro případné pořadatele koncertů – tenkrát bylo běžné, že je chtěli předem vidět, jestli nejsou „závadné“.
Kolikrát vlastně Insania stihla vystoupit, než si vás našla Státní bezpečnost a doporučila vám raději ukončit činnost?
Myslím, že oficiálně pětkrát. Z toho třikrát v brněnském klubu Křenova, jednou kdesi v Holešově a pak na prvním festivalu Attack of Fire v Bzenci.
Jaký pro tebe byl šok zjistit, že k problémům s tajnou policií a hrozbě vyhazovu z vysoké školy stačí „jen“ hrát v kapele?
Na tom je hezky vidět, že komunistům tu vadila jakákoli forma svobodného projevu, protože my jsme nebyli žádní chartisti, pouze jsme hráli divokou muziku. Začalo to tím, že tajní byli už na jednom z našich koncertů na Křence a pak už se nám začali věnovat. Tohle je jako ze špionážního filmu: večer vtrhli policajti bez ohlášení do bytu kluka, který nám dělal fanklub, zabavili mu veškerý materiál – kazety, fanziny, fotky, texty atd. – a hned druhý den zašli za námi. Měli to všechno v ruce a snažili se z nás dostat, co tím sledujeme, na koho jsme napojení apod. Skončilo to varováním, že pokud to celé neukončíme, není problém zařídit nám všem vyhazov ze škol. Byli jsme tenkrát všichni v prváku na vysoké škole, takže jsme si jasně zvolili priority: pokračovat už jen v „ilegalitě“, dělat si dál to svoje, ale abychom nebyli na očích.
Musím ještě upřesnit, že já osobně jsem s StB nejednal. Už zmíněný kpt. Bojanec zašel na právnickou fakultu za Malcevem a Vrbou, kde je asi hodinu dusil – měl je tam dva hezky pohromadě, a to mu jako většina kapely stačilo. Za mnou na „fildu“ už se neobtěžoval, takže já byl celého toho výstupu ušetřen. Což mě tenkrát (má ty svatá prostoto!) hrozně štvalo, protože jsem si to chtěl s policajtama vyříkat. Dokonce jsem šel sám na Leninku, kde sídlili, a vyptával se tam na vrátnici. Bojanec naštěstí nebyl zrovna u sebe, takže se mnou vrátný vyrazil dveře. Zaplaťpámbu, protože jinak bych dnes nejspíš figuroval na seznamu spolupracovníků StB, ačkoli jsem po něm chtěl jen vysvětlení.
Heh, vysvětlení podle tehdejšího trestního řádu bys záhy možná musel podávat ty jim… Byla mezi ukončením činnosti původní Insanie a vznikem Skimmed nějaká časová prodleva, nebo jste prostě jen změnili název a okamžitě pokračovali dál? A proč jste vlastně pod novým názvem už nehráli nic z dřívějšího repertoáru? A propos, to přejmenování estébákům uniklo, nebo o něm samozřejmě věděli?
Nějakou dobu (měsíc?) jsme se z toho samozřejmě oklepávali. Protože jsme ale byli muzikou posedlí, neměli jsme v úmyslu kvůli takové blbosti úplně skončit a vzápětí jsme si vymysleli krycí název Skimmed s tím, že budeme hrát maximálně tu a tam pro pár kamarádů. My už před zákazem inklinovali čím dál víc k hardcoru, takže tohle byl vlastně takový impuls úplně se oprostit od té vážné metalové/satanistické estetiky, která nám už tenkrát připadala docela infantilní. Původně jsme hráli věci od Insanie, ale postupně jsme je nahrazovali novými věcmi, skládanými už pro Skimmed. Myslím, že pak jsme policajtům nadobro zmizeli z hledáčku. Ne že bychom byli ve spiklenecké činnosti tak dokonalí, ale v roce 89 už měli všichni fízlové naštěstí úplně jiné starosti.
Text: Petr Korál
Foto: Michal Straka
(1 votes, average: 4,00 out of 5)
Loading...
