Tuzemské léto tentokrát startuje pořádnou bombou, možná posledním koncertem Rolling Stones. Formace, které jsme zasvětili červnové vydání. Ještě stále je najdete v prodeji vedle nového dvojčísla. To jsme věnovali nejlepším festivalům v Čechách a za kopečky, protože všichni zapálení rockeři tráví volno právě tam. Vytvořili jsme pro vás nejen bedekr svého druhu. Chceme se také podělit o to, jak všechno zaznamenávaly v průběhu let naše oči, uši (pusa, nos) a hlavně teleobjektivy. Sami jistě uznáte, že některé „úlovky“ jsou skutečně mimořádně vypečené. Kromě sázek na jistotu jsme zařadili také pár extra špeků – zkrátka nonkonformních událostí pro tvrďácké naturely. Jsem ráda, že jejich pořadatelé vlečou káru dál. Alespoň můžeme poslat naše (plnoleté) děti za opravdovou zábavou. V kontrastu k tomu jsme pochopitelně věnovali povzdech festům, které se bohužel nepovedlo udržet.
Někteří z posádky Rock’n’All vám v anketě zprostředkovali své nejlepší zážitky ze svátků muzicírování. Ostatní preferují komornější hudební dýchánky nebo zakusili něco tak závratného, že o tom raději ani nechtějí psát. Nejedna merenda v české kotlině přitahuje ročně obrovské množství zahraničních návštěvníků. „Loni jsme se snažili spočítat všechny národnosti na Obscene Extreme Festival a došli jsme k číslu 65,“ konstatoval otec zakladatel jednoho z těch divočejšich festivalů, jež přitahují pozornost přespolních nejvíce. Ale právě takové akce potřebují správné vedení. „Tehdejší majitel byl takovej ten veksláckej typ a upřímně řečeno, nedivil bych se, kdyby už dávno ležel někde na dně Jadranu, byl odněkud z bývalé Jugoslávie… “ nebral si servítky Filip Prchal, pořadatel Fekal Party. Ale pokud se chcete jenom v klidu poválet na louce, zaskočit na klobásu s pivkem a nechat se rozmazlovat paletou menu promoterů, stačí si vybrat některou z klasických vlajkových lodí, protože vás do přístavu harmonie doveze zcela bezpečně. Vítejte v našem průvodci horkou sezónou.
Lucie Jedličková
6 – 11 | Metalfest Open Air (Plzeň, 1.-3. června, pohled do zrcátka)
Metalfest vznikl v roce 2007 v Rakousku jako festival putovní, což znamená, že Rakušané připravili dramaturgii, zajistili kapely a místní promotér se postaral o zbytek. Za tři roky byl nabídnut k uspořádání i v České republice. Šťastnou shodou okolností se akce chopil Pragokoncert, byť měl a má dost starostí s vlastním festivalem Masters Of Rock. A opět měl ředitel Pragokoncertu Jiří Daron šťastnou ruku s místem konání. Výběr Lochotínského amfiteátru. Pro festival nabízí ideální zázemí především díky akustice i faktu, že z každého místa je výborně vidět na pódium. (Michal Straka)
12 – 19 | Rock im Park (Norimberk, Německo, 1.-3. června, pohled do zrcátka)
Line-up letošního ročníku německého festivalu, který je díky solidní dojezdové vzdálenosti zajímavou alternativou i pro české nadšence, už několik měsíců před zahájením sliboval výjimečný zážitek. Pořadatelé letos vynechali výrazného německého headlinera a na místo toho pozvali silnou čtveřici Foo Fighters, Muse, Thirty Seconds To Mars a Gorillaz, kterou doplňovaly jména jako Stone Sour, Parkway Drive nebo Marilyn Manson. Jak to u našich západních sousedů vypadalo, se dočtete v naší detailní reportáži přímo z místa činu. (Jakub Poštolka, Milan Říský)
20 – 25 | Sweden Rock Festival (Nerje, Švédsko, 6.-9. června, pohled do zrcátka)
Sweden Rock provází díky maximálně profesionálnímu přístupu oprávněně pověst jednoho z nejlépe organizovaných festivalů na světě. Každoročně nabízí přehlídku toho nejlepšího ze světa klasického rocku, hardrocku, metalu, blues a dalších spřízněných žánrů. O Sweden Rocku mohu hovořit jen v superlativech. V průběhu několikaleté spolupráce mám s jeho pořadateli po pravdě jen pozitivní zkušenosti. (Karla Tallas)
26 – 29 | Respect Festival (Praha, 16.-17. června, pohled do zrcátka)
Pražský Respect má nejen zaslouženou pověst průkopnického festivalu world music či chcete li etnické hudby, pochopitelně s přesahy k rocku, alternativě nebo třeba funku. Pravidelní návštěvníci si tenhle globální jarmark zamilovali i jako místo málem neuvěřitelné pohody, skutečné slušnosti a tolerance. Ani bujarým tanečníkům nedělá problém vyhnout se kočárku, batoleti nebo hrajícím si psíkům. (Tomáš S. Polívka)
30 – 33 | Valašský špalíček (Valašské Meziříčí, 21.-23. června, pohled do zrcátka)
Valašský špalíček patří k nejstarším festivalům u nás. Poprvé se konal v roce 1983, od té doby probíhá každý rok a má stále stejného dramaturga, Karla Prokeše. V 80. letech se Špalíček stal významnou příležitostí k prezentaci nekonformních hudebníků, měl na československé scéně unikátní roli a jezdilo na něj publikum z celé republiky. Nabízel to nejzajímavější, co se v českém folku, rocku a jazzu u nás objevovalo, profiloval se jako prostor setkávání různých žánrů. Navíc přesahoval čistě hudební vymezení: součástí programu byly výstavy, projekce filmů, diskusní fóra, vycházel zde pozoruhodný festivalový bulletin. Od té doby samozřejmě přibyla konkurence mnoha dalších festivalů. Základní idea Valašského špalíčku je však stále stejná. (Jaroslav Riedel)
30 – 39 | Metronome Festival Prague (Praha 22.-23. června, pohled do zrcátka)
Mezinárodní hudební Metronome Festival Prague je dvoudenní a koná se od roku 2016 na holešovickém Výstavišti blízko centra Prahy. Festival organizuje agentura, v jejímž čele stojí David Gaydečka a Martin Voňka. Organizátoři mají dlouholeté zkušenosti s pořádáním koncertů a hudebního festivalu United Islands of Prague. Rozhodli se proto svou vlajkovou loď posunout dál a ve stejném termínu nabídnout hudebním nadšencům nejen možnost zdarma objevovat nové nadějné interprety na United Islands of Prague, ale také zažít velkolepé koncerty zahraničních i tuzemských hvězd na Metronome. (Michal Straka)
40 – 43 | Aerodrome Festival (Panenský Týnec, 28.-30. června)
Zdá se, že Aerodrome se konečně dočkal, aby se z něho stal plnohodnotný festival. Z původně jednodenní a poté dvoudenní akce, konající se v metropoli, se pořadatelé rozhodli vyzkoušet zájem návštěvníků naostro. Přesunuli festival do Panenského Týnce a vsadili na multižánrový program s kempováním v typicky festivalové atmosféře, neomezené nočním klidem. (Martin Hošna)
44 – 49 | Rock for People (Hradec Králové, 4.-6. července)
Málokterý festival se v naší kotlině těší tak obrovské fanouškovské základně, jako právě Rock for People. Každoročně je velká část vstupenek rozprodána ještě ve chvíli, kdy není oznámen ani jeden headliner, ba dokonce se po nich zapráší i v momentě, kdy není oznámena ani jedna vystupující kapela. Lidé zkrátka svému festivalu věří. Každoroční merenda, od roku 2007 konaná v prostorách bývalého vojenského letiště v Hradci Králové, přiváží kromě desetitisíců natěšených fanoušků i vystupující světového formátu, kteří do našich končin mnohdy jinak namířeno nemají. Rock for People je zkrátka pojem, který u nás nemá obdoby. Leckdo by možná namítal, že se z původně převážně rockového festivalu postupem let stala akce zaměřená na velká jména napříč žánry, pestrost programu a luxusní starost o návštěvníky by však pořadatelé spousty jiných akcí mohli jen závidět. (Aleš Lochman)
50 – 55 | Pohoda (Trenčín, Slovensko, 5.-7. července)
Trenčínská Pohoda je multižánrovým uměleckým festivalem, který ke své výjimečnosti nepotřebuje nová a nová pódia či stovky hvězd, byť v tomto řádu se už počet účinkujících nějaký čas pohybuje. V programu narazíme na velká jména, trendy i překvapení, jež mají pro mnoho návštěvníků rozměr objevu. Letos se hudební svátek, který po expanzi do areálu bývalého vojenského letiště vyrostl mezi přední evropské přehlídky, koná podvaadvacáté. (Pavel Víšek)
56 – 63 | Masters Of Rock (Vizovice, 12.-18. července)
Když se ředitel Pragokoncertu Jiří Daron rozhodl uspořádat vlastní tuzemský festival, kdo ví, zda tušil, co vypouští na světlo boží. Šťastnou ruku měl hned s místem konání, vybral Vizovice, bránu Valašska, ležící pouhých patnáct kilometrů na východ od Zlína v široké kotlině, obklopené kopci Vizovických vrchů. Stéká se tu sedm potoků, mají tu pěkný barokní zámek s parkem, město do té doby proslavila slivovice, ozdobné vizovické pečivo a písničky kapely Fleret. A právě nádvoří likérky našeho největšího tuzemského výrobce ovocných destilátů Rudolf Jelínek se stalo útočištěm festivalu Masters Of Rock, který se již dávno stal klasikou, festivalem za kterým se jezdí pravidelně jako za rodinou a někdy i s ní. (Michal Straka)
64 – 67 | Mighty Sounds (Tábor, 13.-15. července)
V případě Mighty Sounds se nejedná tak docela o běžný festival, jakých se v Česku konají desítky. Patrné je to i z pohledu na soupisku účinkujících – v programu se to hemží kapelami, které obvykle festivalový line up spíše doplňují a přidávají mu na pestrosti. Organizátoři Mighty Sounds však tento zajetý model postavili na hlavu a z menšinových hudebních žánrů udělali tahák své přehlídky. Sázka na jinakost jim vyšla – z festivalu, který se zrodil v polovině nultých let, se za dosavadní třináctiletou existenci podařilo vybudovat respektovanou hudební instituci, kterou každoročně houfně vyhledávají příznivci ska, reggae a rock’n’rollu, ale i tvrdých kytarových žánrů, jako je punk nebo hardcore. Hlavní devízou Mighty Sounds je ale nefalšovaná komunitní atmosféra, kterou si festival zachoval i přes to, že se od svých začátků nesrovnatelně rozrostl. (Martin Zoul)
68 – 71 | Obscene Extreme Festival (Trutnov, 18.-22. července)
Mnoho lidí má trutnovský areál Na Bojišti spojený s kultovním Trutnov (Trutnoff) Open Air Music Festivalem. V průběhu roků na něm vystoupili Faith No More, Iggy Pop, Motörhead, The Prodigy a mnoho dalších velikánů. Na tom samém místě se však již dvacet let (s výjimkou jediného ročníku, který proběhl ve Svojšicích), koná také další velká přehlídka. Ideově i hudebně čitelně vyhraněná, zaměřená na ty nejkrajnější odnože metalu a další spřízněné žánry. Vloni už Bojiště zažilo pouze Obscene Extreme a letos tomu nebude jinak, neboť budoucnost „velkého Trutnova“ je nejasná a momentálně tone v krkonošských mlhách. (Petr Korál)
72 – 77 | Bang Your Head (Balingen, Německo, 12.-14. července)
Festival, ktery si umanul uspořadat Horst Odermatt, připomíná spíše pohádku. Když došlo na první jednodenní festiválek v tubingenské Stefan Hartmann Halle, ještě netušil, co tím spouští. Akce každým rokem rostla, až se festival přestěhoval ven na vystaviště v Balingenu. (Michal Straka)
78 – 85 | Colours Of Ostrava (Dolní Vítkovice, 18.-21. července)
Plýtvání superlativy se obvykle vymstí. Leckdo může autora oněch „nej“ usvědčit z přehánění nebo nachytat na švestkách. Jenže v případě Colours neriskujeme. Existuje snad jiný velký festival, programově od počátků zaměřený na takovou pestrost? Kde můžeme slyšet nejrozmanitější hudbu pěti kontinentů, v žánrovém rozptylu od tvrdého rocku i punku přes taneční hudbu, elektroniku, hip hop, reggae, pop, soul, funk, blues, jazz, ambient, filmovou nebo soudobou vážnou hudbu až k folku či folklóru? A kde přitom tohle všechno působí dramaturgicky jednotně? (Tomáš S. Polívka)
86 – 91 | Benátská! (Vesec u Liberce, 26.-29. července)
Benátská noc je český hudební festival s dlouholetou tradicí. První ročník se uskutečnil v roce 1993, na Žluté plovárně na Malé Skále v Českém ráji a jeho průběh byl v mnoha směrech partyzánský. Šatny účinkujících byly v obýváku rodinného domku, například Kamil Střihavka s Katapultem měli dohromady jednu sedací soupravu. Podium bylo postaveno z lešenových trubek a zvuková aparatura přivázána lany ke stožárům veřejného osvětlení. (Michal Straka)
92 – 97 | Wacken Open Air (Wacken, Německo, 2.-4. srpna)
Uspořádat festival uprostřed ničeho, pardon… uprostřed lesů a travnatých luk severního Německa u vesnice s osmnácti sty obyvateli jménem Wacken, kde se jinak prohání pouze skot a která se nachází 80 kilometrů severozápadně od hansovního města Hamburk, se jeví jako naprostý nesmysl. A přesto (nebo právě proto) sem každoročně míří tisíce fanoušků jako do metalové Mekky. Nápad se zrodil v hlavě místních rodáků Thomase Jensena a Holgera Hübnera, kteří v roce 1990 netušili, že pokládají základy k jednomu z největších metalových festivalů na světě. (Michal Straka)
98 – 103 | Off Festival (Katovice, Polsko, 3.-5. srpna)
Název festivalu s evropským a pomalu i světovým renomé může být pro našince matoucí. Polákům je však hned jasné, oč jde. Slovo, které naši sousedé převzali z angličtiny, poukazuje na skutečnost, jež spojuje všechny kapely, ale také ročníky unikátní hudební přehlídky. Pojem „off“ (jako přídavné jméno offowy, offowa) neoznačuje něco vypnutého, jak by se dalo očekávat, ale podle slovníku jazyka polského jde o „nekomerční uměleckou činnost nebo underground“. (Pavlína Lipowczan)
104 – 111 | Sziget (Budapešť, Maďarsko, 8.-15. srpna)
Vstoupíte na ostrov a jste ztraceni. To není jen obyčejný hudební festival, to je paralelní svět, ve kterém najdete všechno, co potřebujete ke své existenci – od fastfoodových restaurací po obchody s drogerií, od všemožných sportovních atrakcí až po divadelní představení. A samozřejmě několik dní hudby a koncertů nejen předních světových hvězd, ale také spousty představitelů nezávislé subkultury. Přímo v srdci Budapešti na ostrově Óbuda týden nalezne útočiště bezmála půl milionu lidí. Každý mluví jiným jazykem a stejně se nějak domluví. (Adam Mareček)
112 – 119 | Brutal Assault (Jaroměř, 8.-11. srpna)
Kdo ví, jestli 24. srpna roku 1996 napadlo někoho z návštěvníků prvního ročníku festivalu Brutal Assault, který proběhl v Blansku za rovných 60 korun českých, že je svědkem zrodu festivalu, který po čtvrtstoletí svojí existence zvládne přivítat většinu myslitelných extrémních kapel. Tehdy se v rámci jednoho letního dne fandům představilo jen něco málo přes deset tuzemských kapel. Letos hned několik pódií přivítá výrazně přes sto kapel a projektů z celého světa. (Demi Mortuus)
120 – 125 | Fest Pod Parou (Vyškov, 16.-18. srpna)
Téměř na každém tuzemském festivalu mají zastoupení kapely, které se pohybují v punkrockových vodách. Samozřejmě je zde pak spousta menších či větších přehlídek, zaměřujících se právě jen na punk a jemu přidružené žánry. Pokud nepočítáme Mighty Sounds, jenž se vydal „mainstreamovější“ cestou a který bychom mohli mezi punkové festivaly také zařadit, tak největším už několik let neohroženě zůstává Fest Pod Parou. Ten letos vstupuje už do šestnáctého roku své existence a znovu nabízí jak tuzemskou klasiku, tak i osvědčená jména ze zahraničí. (Petr Adamík)
126 – 129 | Fekal Party (Modrá vopice, Praha, 26. srpna)
Filip Prchal je nepřehlédnutelná postava českého metalového a grindcore undergroundu. Skoro dvacet let pořádá festival Fekal Party a stojí rovněž za podnikem Kinder Grinder. Mimo to pořádá spoustu dalších koncertů, vydává alba desítkám kapel a organizuje pro ně turné. Jako headliner letošního ročníku se představí legendární rakouské deathmetalové těleso Schirenc Plays Pungent Stench. (Bohouš Němec)
130 – 133 | Létofest (Pardubice, Čes. Budějovice, Brno, Ostrava, Olomouc, Karlovy Vary, Plzeň, Liberec, červenec-září)
Putovní festival sice letos pořádá teprve druhý ročník, ale má se čile k světu. Létofest rovná se osm festivalů napříč Českou republikou, akce pro celou rodinu, hvězdy československého nebe, bohatý doprovodný program pro děti i dospělé a mnoho dalšího. Areál festivalů se otvírá po poledni a první kapela startuje ve 13 hodin. Hudební produkce pak pokračuje až do půlnoci. (Michal Straka)
134 – 137 | BluesAlive (Šumperk, 15.-17. listopadu)
Ne všechny festivaly s patřičně žhavou atmosférou probíhají v létě a pod širým nebem. Důkazem budiž šumperský BluesAlive, který si postupně vybudoval minimálně středoevropský význam. Že to v Šumperku bluesově „žije“ potvrdí každý, kdo jednou strčil nos do tamního kulturáku. Nebo okolních klubů či občerstvovacích zařízení, kde probíhají živelné jam sessions. (Tomáš S. Polívka)
138 – 143 | Když to neklapne
Festivaly mívají různou historii. Vznikají a zanikají, aniž v tom někdy člověk nachází důvod, který je jindy naprosto zřejmý, a může dokonce souviset až s trestnou činností. Prostě jednou je to záhada, podruhé zase jasné jako facka. (Michal Straka)
144 – 147 | Redakční anketa
Můj nejlepší zážitek z festu? Odpovídají Petr Adamík, Leoš Kofroň, Petr Korál, Ondřej krista, Petr Nožička, Jan Tesař, Pavel Víšek a Martin Zoul. (Lucie Jedličková)
Příloha Rock’n’All expres
2 – 3 | Pelmel
Vinnie Paul, David Bianco, Slash & The Conspirators, Steve Albini. (Jakub Poštolka)
4 – 5 | Téma: Mike Shinoda / Sólová deska jako terapie
Dají se ještě někdy dohromady Linkin Park? A je Shinodův sólový pokus Post Traumatic předznamenáním budoucího osudu kapely? To jsou jedny z mnoha otázek, které si poslední rok často kladou fanoušci kalifornské nu metalové legendy. Ta je po smrti frontmana Chestera Benningtona ve složité situaci a ani sami muzikanti netuší, jak z ní ven. (Milan Říský)
6 – 7 | Anketa: „Nej“ sólovky
Na této dvoustraně se dozvíte, jaké počiny nejvíce potěšily jedenáct našich redaktorů. Doufáme, že vám budou naše tipy dobrou inspirací… (Lucie Jedličková)
8 – 10 | Rozhovor: Daniel Landa
Zpěvák, skladatel a scenárista Daniel Landa oslaví své letošní padesáté narozeniny, které připadají na 4. listopadu, sérií podzimních koncertů. Hudebník, jehož některé aktivity vyvolávají odmítavé postoje, se představí ve velkých halách v Bratislavě, Brně, Ostravě, Pardubicích, Českých Budějovicích a Praze. Turné začne 24. října v Bratislavě a o sérii vystoupení je velký zájem. (Roman Jireš, ČTK)
11 – 13 | Rozhovor: Chelsea
„V České republice se hraje vždycky skvěle. Lidi tam u vás milují hudbu, milují rock’n’roll, a ten je pro lidský život důležitý,“ poznamenal v úvodu našeho telefonického rozhovoru Gene October, zpěvák a zakladatel jedné z mála stále hrajících kapel první vlny britského punk rocku. Chelsea ke konci loňského roku vydala album Mission Impossible, kladně přijaté jak fanoušky, tak kritikou. Letos je v rámci svého evropského turné představí i u nás, v pátek 22. června v Písku, o den později v Ostravě a 27. pak v Teplicích. (Petr Adamík)
14 – 17 | Rozhovor: Ricky Martin
Kdo v roce 1999 poslouchal alespoň letmo jakékoliv rádio, nemohl hity Rickyho Martina minout. Od té doby letos 46letý Portoričan ušel dlouhou cestu. Jako zpěvák, herec, ale také jako veřejně činná osoba, která přišla v roce 2010 s tak trochu očekávaným coming outem. V letošním roce se Martin vrací na scénu s novou řadovou deskou. Několikanásobný držitel ceny Grammy navíc vystoupí 9. září v pražské O2 areně. Během setkání v madridském hotelu bylo rozhodně o čem povídat. (Pavel Zelinka)
18 – 19 | Rozhovor: Divokej Bill
Skupina Divokej Bill, která vznikla v Úvalech u Prahy, si vždycky zakládala na své image party kluků z vesnice. Za dvacet let neúnavné koncertní činnosti však přes kluby, kulturní domy, festivalová pódia a pražskou Lucernu zamířila až do O2 areny. Právě tam 24. ledna příštího roku odehraje koncert, kterým vyvrcholí oslavy dvaceti let jejich koncertní činnosti. „Je to tak, my naše výročí počítáme od prvního koncertu, který jsme odehráli v Českém Brodě v roce 1998. A tak jsme se rozhodli, že uděláme O2 arenu. Chtěli jsme si původně zahrát na Strahově, ale na ten jsme se necítili,“ říká kytarista, zpěvák a lídr kapely Vašek Bláha. (Roman Jireš, ČTK)
20 – 23 | Recenze
Ghost, Terne čhave, Gene Clark, Mantaban, Brian Eno, Marcus Miller, Mike Shinoda, Jonathan Davis, Jazzová odyssea (biografie Jana Konopáska).
24 – 29 | Live
Ringo Starr & His All-Star Band, Scorpions, Status Quo, Judas Priest, Megadeth, Iron Maiden, Arcade Fire, Rise Against, Ozzy Osbourne, Hollywood Vampires, Jonathan Davis
30 – 31 | Korálův atol
Loading...
