Svět populární hudby zatím neměl mnoho teatrálnějších ikon než byl FREDDIE MERCURY, umělec v širším slova smyslu i sběratel artefaktů, jehož kariéra se tragicky uzavřela ve věku pětačtyřiceti let. Hudební kariéra měla od počátku pevné základy v jeho výtvarném talentu. Klíčem ke vzestupu čtveřice Queen bylo totiž Mercuryho prorocké motto „úspěch je symbiózou soundu a image“.
Londýnské začátky
Hned v září 1964 se Freddie Bulsara nechal zapsat na polytechniku v městské části Isleworth na západě Londýna, aby se věnoval studiu polygrafie. Obzory si více rozšiřoval v centru, ale nechodil pouze na koncerty do vyhlášeného klubu Marquee. Často navštěvoval galerii moderního umění Tate Modern, kde obdivoval pop art Andyho Warhola, Roye Lichtensteina a Roberta Rauschenberga, postupně si však oblíbil také britské malíře Luciana Freuda (vnuka psychoanalytika Sigmunda) a hlavně Francise Bacona, jenž vytvořil specifický druh malby, pro který se vžil pojem nová figurace. Na jaře v roce 1966 složil zkoušky na polytechnice a rozhodl se pokračovat na prestižní Ealing College Of Art, i když financování studia další čtyři roky nebylo jednoduché, protože hrdý mladík větší finanční pomoc rodičů odmítal a vydělával si různými brigádami. Kontakty ze známé umělecké akademie v budoucnu zúročil, ze spolužáků se přátelil třeba s o rok mladším Jerrym Hibbertem, který se stal vyhledávaným režisérem animovaných filmů a se skupinou Queen natočil slavný klip k písni Innuendo.
Už na konci 60. let měl ještě Freddie Bulsara jasno. Může se realizovat jen uměleckou kariérou, a to nejlépe hudební, což jeho otci připadalo směšné. Ve dvaceti si pronajal malou garsonku v jižní části Kensingtonu, jen malý kousek od hudebního a uměleckého centra. Zařízení bylo účelná skříň na oblečení, stůl s malířskými potřebami, akustická kytara, gramofon s aparaturou a spousta desek. Stěny pak vyzdobil sérií kreseb a maleb různých formátů, na nichž zachytil hlavně Jimiho Hendrixe ve všech myslitelných polohách, protože klubové koncerty fenomenálního kytaristy si jen zřídka nechal ujít.
Diplomovaný absolvent polygrafie na Ealingu se koncem 60. let pohyboval v blízkosti skupiny Smile, v níž hráli jeho pozdější kolegové, kytarista Brian May a bubeník Roger Taylor. Freddie o sobě tvrdil, že je zpěvák, ale zpívat ho tehdy ještě nikdo neslyšel. Chodil však na zkoušky skupiny a dokonce se zúčastnil i prvních studiových frekvencí. Všechno pozoroval, psal si poznámky, jejichž adresnost Smile zaujala, a dokonce se přestěhoval do jejich společného bytu ve čtvrti Barnes.
Láska jeho života
Osudovou ženou, jež zažila přerod Bulsary v Mercuryho, byla Mary Austin, prodavačka ze známého londýnského butiku Biba, kterou se zpěvákem seznámil Brian May. Na rozdíl od jiných kapel trvala cesta skupiny Queen na vrchol několik let a v garsonce na kensingtonské Holland Road blízko Hyde Parku, kde spolu bydleli, táhla dlouho sama nájem i účty, za což Freddie Mercury nepřestal být drobné modrooké blondýně vděčný do konce svého života. Se ženou, pro kterou složil píseň Love Of My Life, žili šest let a rozešli se po vydání alba Bohemian Rhapsody (1976). Mary Austin však zůstala do konce života jedním z nejbližších přátel, důvěrnicí, kterou ustanovil dědičkou většiny pozůstalosti včetně kensingtonské rezidence Garden Lodge, poutního místa Mercuryho fanoušků, kteří však končí u dveří na Logan Place.
Nemovitost, která patřila bohaté aristokratické rodině, získal v roce 1979 za půl milionu liber ve zbědovaném stavu, ale dokázal stavbě vrátit ztracený lesk. Už jako zámožný sběratel umění vyzdobil pokoje sbírkou obrazů, za kterou by se nemusela stydět velká galerie. Velkou část kolekce tvoří angličtí malíři, kteří tvořili hlavně v 19. století, třeba Frederic Leighton, John William Waterhouse, Edward Robert Hughes, užívající výhradně techniku akvarelu, nebo John Everett Millais a Dante Gabriel Rossetti, oba z výtvarné skupiny prerafaelitů, ovlivněné stylem italského renesančního mistra Raffaela. Starší autory zastupují Španěl Francisco Goya a Francouz Ingres, jehož portréty Mercury zbožňoval nade vše, a modernu ve sbírce reprezentují Katalánci Salvador Dalí a Joan Miró. Ucelená představa však chybí, Mary Austin prý dům udržuje ve stavu, jako by se měl Freddie Mercury další den vrátit, ale nepřístupný dům není žádným muzeem. Faktem však zůstává, že frontman skupiny Queen převyšoval jiné rockové zpěváky nejen svým hlasem, ale i rozhledem. Nákupy výtvarných děl na aukcích nepovažoval nikdy za výhodnou investici na radu finančního makléře.
Kompletní článek najdete v zářijovém čísle magazínu Rock&All.
Pavel Víšek
Loading...
