FOTO: Colours Of Ostrava, páteční fontána barev

Tři euforické hudební zážitky měly sílu ještě přebít všechno dobré a zajímavé, co už na Colours zaznělo. Tak třeba tací MIDNIGHT OIL. Žádní salónní ekologové, ale rocková úderka s temperamentem tropické bouře z jižních moří. A bouře nestárnou, prostě znovu vypukají s nezměněnou intenzitou.

Bál jsem se vlastního sentimentu, zklamání z prvního setkání s kapelou, která patřila k největším „mladickým“ láskám. Žádné zklamání se nekonalo. Dluh z neuskutečněného festivalového vystoupení někdy v 90’s na zredukované festivalové akci, kde nakonec zahráli „jenom“ INXS, byl splacen i s úroky. Dvacet let těšení (patnáct let beznadějného, málokdo věřil, že se OIL slijí zase dohromady) vyvrcholilo nádhernou katarzí.

SPEED CARAVAN už u nás sice opakovaně hráli. Jenže oni jsou snad čím dál lepší a „rychlejší“, jejich spojení tvrdého rocku, razantní elektroniky a saharských nápěvů konzistentnější a hutnější. A vůdce karavany Mehdi Haddab je pouštní démon s magickými schopnostmi. Na něj nadužívané hendrixovské příměry, tedy „Jimi Hendrix oudu“, opravdu sednou.

A DUDU TASSA & THE KUWAITIS? Nic menšího než potkávání věků a generací, orientu s okcidentem. Dojemné, když hudbu podbarví smyčce a quanun (či chcete-li kanonaki, jak se téhle orientální citeře také říká). A tvrdé jako dějiny, když se Dudu naštvaně opře do kytary.

Jistě, dělo se toho mnohem víc, dojmy se jen musí vstřebat. Zatím můžete mrknout na fotky, o dalších hvězdných chvilkách se dočtete v zářijovém vydání Rock&All.

Text a foto Tomáš S. Polívka

0