V den nedožitých třiapadesátých narozenin Chrise Cornella spáchal sebevraždu oběšením další ikonický hlas rockové scény. Jednačtyřicetiletý zpěvák Linkin Park Chester Bennington byl nalezen uklízečkou ve svém domě v Los Angeles mrtvý jen dvě hodiny poté, co jeho domovská kapela vydala nový videoklip. Zanedlouho měli vyjet i na turné, které po tragické události celé zrušili.
Zprvu se zpráva o sebevraždě jevila jako další z řady internetových vtípků, milióny fanoušků se zdráhaly šokující informaci uvěřit. Až do chvíle, kdy Benningtonův kolega Mike Shinoda na svém twitterovém účtu zkazky potvrdil. „Jsem v šoku a mám zlomené srdce,“ sdělil v krátkosti Chesterův pěvecký protějšek. Jednačtyřicetiletý zpěvák spáchal sebevraždu ve chvíli, kdy byl doma sám, jeho druhá manželka Talinda (má s ní tři potomky z celkových šesti) trávila čas s dětmi na dovolené v Arizoně. Chester se vrátil domů dřív, protože jej s kapelou čekalo následující den odpoledne focení. Ve chvíli, kdy jej jeden z členů Linkin Park přijel vyzvednout, byla Benningtonova rezidence v obležení blikajících majáků.
Grunge jako start
Paralela s obdobnou smrtí grungeové ikony Chrise Cornella je na místě, měli k sobě hodně blízko. Chester byl kmotrem Cornellova jedenáctiletého syna, po smrti svého kamaráda zazpíval na pohřbu Cohenovu skladbu Hallelujah a poté mu napsal i dojemný dopis. Dle zpěvákova okolí na něj měla smrt dlouholetého přítele devastující účinky.
Není divu, že si rozuměli, během života bojovali s obdobnými démony – měli za sebou závislost na drogách, alkoholu a dlouhodobě je trápily deprese. Zvolili si totožný odchod ze světa, oběsili se na zárubni dveří. Stejně jako Cornell i Chester zažil rozvod rodičů, předčasnou smrt několika přátel a navíc si z dětství nesl trauma v podobě opakovaného sexuálního zneužívání. Navenek optimistický muzikant, který promlouval skrz písně Linkin Park o pocitech odcizení, depresích, osobních a vztahových problémech, se snadno stal ikonou dospívajících, kteří v jeho textech hledali útěchu před okolním světem. „Díky tobě byly roky na střední snesitelnější. Odpočívej v pokoji můj dětský idole,“ zaznělo mezi záplavou hodně podobných vzkazů jen pár hodin po Chesterově neočekávaném skonu.
Smysl života našel mladý Bennington až v muzice. Zbožňoval Soundgarden, proto nepřekvapí, že jeho první kapela Grey Daze byla grungem citelně nasáklá. Natočil s nimi dvě desky a letos v září se měli po dvaceti letech sejít v původní sestavě, ačkoliv jen na jeden jediný koncert. Přestože byl Chesterův profesní život spjat převážně s Linkin Park, neodolal před čtyřmi lety působení, byť pouze epizodickému, u grungeových Stone Temple Pilots, kteří jej vzali jako náhradu za vykopnutého potížistu Scotta Weilanda. Potetovaný zpěvák je nakonec opustil, odchod zdůvodnil nedostatkem času, který musel dělit mezi dvě fungující kapely a rodinu. Linkin Park pro něj byli vším.
Strhující debut
Když v roce 1998 opustil Grey Daze, chtěl seknout s muzikou. Přesto dal na doporučení producenta a lovce nadějí Jeffa Bluea a zkontaktoval se se skupinou Xero, která si kladla za cíl propojit svět hip hopu a tvrdé rockové hudby. Rapper Mike Shinoda, v té době student umělecké školy, k sobě hledal vokální protipól. Chesterovi poslal několik instrumentálek s přáním, aby do nich nahrál svůj zpěv. Když je Bennington, který kvůli nahrávání zmeškal i svou narozeninovou oslavu, přehrál nedočkavému Shinodovi po telefonu, zazněla dnes už legendární věta: „Chlape, jestli jsi jen z poloviny tak dobrej jako tvůj hlas, máš práci.“
Chester proto hned další den usedl na letadlo a zamířil do Los Angeles. V tu dobu ještě netušil, že společně s novými spoluhráči vydají nejprodávanější debut jednadvacátého století a se strhující a originalitou prošpikovanou deskou Hybrid Theory se stanou ikonickými představiteli nu-metalu a teenagerským kultem. Nakonec vydali sedm alb, i když takto zásadního a přelomového úspěchu jako hned zkraje kariéry, už nikdy nedosáhli. Přesto platili za zručné muzikanty, kteří precizně zvládají mixovat všemožné hudební vlivy do jednoho pulzujícího celku. Jen s letošním albem One More Light šlápli citelně vedle. Kvůli popovému zvuku se stali terčem kritiky nejen ze strany novinářů, ale i skalních fanoušků. Pošramocenou hudební pověst si však už další skvělou deskou nenapraví.
Text a foto: Milan Říský
(4 votes, average: 4,25 out of 5)
Loading...
