Pomalu čtyřicítka na krku a po šesti letech nové řadové album, které možná už jen málokdo čekal. To je pražská skupina Abraxas.
Umělecky nejlepší roky už má nejspíš dávno za sebou, ale to je u podobných „veteránských“ kapel celkem logické a navíc: CD nazvané Klid! rozhodně není nějaký kvalitativní škvár.
Bylo by hrubě nefér brát ho jen jako zbytečnou položku nutnou k zaplnění místa v diskografii souboru, jejíž rozšíření bylo předem naplánované.
Kytarista, zpěvák a kapelník Slávek Janda v následujícím rozhovoru hovoří nejen o nové nahrávce a jejím vzniku, ale spíše v náznacích přiznává i to, že se tak trošku opakuje historie z 80. let.
Vztahy mezi ním a druhou hlavní osobností Abraxasu, zpěvákem Miroslavem Imrichem, nejsou zřejmě zcela ideální.
Nicméně možná slyším jen trávu růst – na každý pád souboru upřímně přeju, aby se zmiňovaných narozenin dožil v maximálně možném zdraví a svěžesti.
Kde skupina typu Abraxas bere po tolika letech fungování ještě motivaci k vydání nového alba? Už jen z toho důvodu, že desky se obecně prodávají prachbídně a fanoušci na koncertech stejně většinou vyžadují jen staré „provařené“ pecky a na nový materiál obvykle nejsou moc zvědaví…
“Je za tím prostě láska k hudbě. (trošku trpký úsměv) Nic se nedá dělat jenom na kšeft. To platí obecně asi pro jakoukoliv činnost, ale pro muziku speciálně. Nedávno proběhl internetem dost trefnej vtip, jak kapela do auta za 500 dolarů naloží aparaturu za 5000 dolarů a jede někam zahrát za 50 dolarů…
Pokud nejsi zcela mimořádně úspěšnej, tak muzika dnes pro tebe určitě není nějakej ekonomickej stimul, abys vůbec začal hrát. Musíš ji mít opravdu rád.”
Přimělo tě ke skládání třeba i vydání loňské pocty vaší skupině, dvojalba Tribute To Abraxas, na kterém ses částečně také podílel?
“Ne, to byla spíš součást takového dlouhodobého plánu, protože v té době už jsme věděli, že v roce 2015 budeme dělat nové řadově album.”
Abraxas nikdy nebyl jednožánrová skupina
S jakým základním pocitem jsi k tvorbě nových skladeb přistupoval? Abraxas si prošel řadou rozmanitých stylových i personálních fází a docela by mě zajímalo, zda – a případně jak – přemýšlíš o tom, abyste se někam posunuli, ale přitom zachovali nějaké typické prvky.
“Dělám, co se mi líbí, čím žiju. A protože nejsem příznivec jenom jednoho žánru, jsou tam různé isnpirace. Poslouchám prakticky všechno, bez přehánění. Nebráním se vůbec ničemu a někdy mám náladu si poslechnout i úplný pí*oviny…
Dnešní doba už není tak vyhraněná jako tomu bylo kdysi, navíc historie Abraxasu snad dostatečně jasně ukazuje, že nikdy nebyl jednožánrovej. A to platí i nadále.”
Ano, deska je žánrově hodně barevná. Existoval přesto nějaký model, jak vyvážit složku rockovou a složku, zjednodušeně řečeno, taneční?
“Abraxas vždycky stál na groovech. Přitom je lhostejné, jestli základem byl rock’n’rollovej riff, anebo třeba nějakej disco/funky riff jako v případě písně Obyčejnej svět.
A když máš skladby postavené na groovech, můžeš je pojmout jakkoliv. Když tam dáš zkreslený kytary, je to rock, a když čistý, je to něco jiného. (smích) Vždycky jsem používal oba zvuky – dokonce bych řekl, že v dávných dobách Abraxasu ten čistej zvuk převažoval – a nějak moc nespekuluju nad tím, kterého by tam mělo být víc nebo míň.”
S motorkem v zádech
Veškerou hudbu jsi tentokrát napsal ty, Miroslav Imrich se do tvůrčího procesu nezapojil. Z jakého důvodu?
“Mirek nějaký skladby připravoval, ale nakonec je na desku nedal. Prostě si to nějak rozmyslel.”
Na novince také daleko víc zpíváš, a to i sólově.
“To je pravda. Poté, co Míra stáhnul ty svoje skladby, bylo potřeba během týdne udělat asi tři písničky a atmosféra v kapele nebyla v tu dobu zrovna moc dobrá. Tak jsem je udělal sám, i když jsem to původně neměl v plánu.
Ale bez ohledu na to, deska byla už od začátku koncipovaná tak, že tam bude Mírův hlavní vokál a já s baskytaristou Ivanem Doležálkem budeme vytvářet „druhej vokální plán“. Někde se ve zpěvu střídáme, aby to bylo barevnější.”
Rozumím tomu dobře, že jste procházeli nějakou vážnější vnitrokapelní krizí?
“No byla tam taková krizička… Ale nešlo o nic výjimečného, tím prochází asi každá kapela. Ustáli jsme to a nakonec se povedlo desku dodělat. Jsou na ni příznivé reakce a za to jsem rád.”
Kde jste přišli k textaři Petru Soukupovi?
“S Petrem spolupracuju už dlouho. Původně to byl „jen“ velkej fanoušek Abraxasu, kterej mi psal od svých už asi čtrnácti let. Když se z Kaznějova přestěhoval do Prahy, naše kontakty začaly být stále intenzivnější.
Nějaké jeho texty jsem použil už na albu Silikon své kapely Slávek Janda Banda (pozn. aut.: vyšlo v roce 2008) a ta spolupráce se začala prohlubovat. Kromě textování už nějakou dobu dělá i manažera Abraxasu a opravdu nám hodně pomohl a pomáhá.”
Osobně významnou proměnu v hudebním pojetí současného Abraxasu spatřuji v přítomnosti mladého dravého bubeníka Eduarda Štěpánka. Cítíš to podobně?
“Určitě je velkým přínosem. Eda přinesl úplně jinej pohled na bicí, protože vychází hodně z metalu, a takovej bubeník v Abraxasu nikdy předtím nehrál. Ano, je to hodně energické hraní, což je samozřejmě dobře. Takovej dobrej motorek.” (smích)
Manéž už není tabu
Před časem vyšla v reedici (jen jako download, nikoliv na fyzickém nosiči – pozn. aut.) druhá deska Abraxasu Manéž, které jste se na koncertech vyhýbali, protože se na ní nepodílel Mirek Imrich. Změnilo se to?
“Měli jsme u té příležitosti jeden speciální koncert, kde jsme z toho pár věcí zahráli. Pravdou je, že fanoušci – a není jich málo – už delší dobu chtějí, abychom některé věci z období Manéže do koncertního programu zařadili.
A protože Míra má zároveň svoje Tango a nově ještě Revival Rammstein a dochází ke křížení termínů, zvažujeme, že využijeme situace a připravíme „alternativní“ program postavenej na skladbách z desek Manéž a Šťastnej blázen plus souvisejících singlech z té doby. Možná sáhneme i po něčem z Yandim Bandu, samozřejmě tam ale budou i ty zásadní, „povinný“ hity Abraxasu. A takhle bychom občas koncertovali bez Míry.”
Kolik novinek z alba Klid! hodláte zařadit do koncertního repertoáru skupiny?
“Momentálně hrajeme tři. Ale samozřejmě, že na festivalech, kde máme jen hodinovej nebo ještě kratší set, musíme preferovat starší písně, takže tam zařazujeme jen dvě. Zcela přednostně Už tady jsou, protože na ni je první klip. Teď ale máme roztočený už další tři klipy a všechny ty věci budeme hrát i naživo.”
Abraxas příští rok oslaví 40. výročí svého vzniku. Chystáte k tomu něco speciálního?
“V první řadě vyjde u Supraphonu nějaká kompilace a kromě toho chystáme sérii koncertů, které budou tohle výročí akcentovat. Ještě o tom nemáme úplně jasnou představu, ale chtěl bych, abychom na nich hráli i věci, které běžně nehrajeme, a aby to byl reprezentativní průřez opravdu celými čtyřiceti roky téhle skupiny.”
Petr Korál
Foto Roman Černý
Loading...
