5 důvodů proč byl Landův Velekoncert průšvih

Muziku Dana Landy mam rád, stejně jako jeho koncerty. Ale „vrchol“ v podobě Velekoncertu nebyl třešničkou na dortu, ale spíš průšvihem. Dobré momenty set měl, to nepopírám, ale tentokrát převážila negativa. Což zamrzí, zvláště ve chvíli, kdy Landa natočil slušnou desku, která se začala prodávat na koncertě.

1. Zvuk

Produkce se dušovala, že všude bude skvěle slyšet, nikdo nebude ochuzen a na všem si po zvukové stránce dají záležet. No ti vepředu mohli být možná v klidu. Ti vzadu už měli pocit, že místo avizovaného sboru, orchestru a kompletní kapely je na pódiu jen bubeník a Landa. Nic víc totiž slyšet nebylo.

2. Falešný zpěv

Ruku v ruce s blbým zvukem šel i zpěv. Že Dan občas něco neuzpívá, jsem si celkem zvykl. Minulé turné, které končilo koncertem v Praze, bylo odzpívané skvěle. Na Velekoncertu Dan neměl svůj den – vypadávalo mu víc textů než jindy, spoustu písní nebyl schopen uzpívat. Možná mu minule svědčilo, že jel celou šnůru více koncertů a nesoustředil se jen na jeden.

3. Čechy, Češi, bratři, sestry a bojovníci

Vím, že jsem Čech. Mám patrně keltské, slovanské, římské, vizigotské nebo germánské předky. Nejspíš jsem však kombinací všeho, asi jako většina lidí u nás. Ale aby mi někdo během koncertu snad 526x řekl, že bych měl být hrdý na to, že jsem Čech a bojovník a bratr a sestra, už mě prudí. Snad by to stačilo jen v rámci zahrané orlíkovské písně, pojmenované, ehm, Čech.

4. Populismus pro masy

Dneska se k tématu uprchlíků vyjadřuje snad každý. Sociální sítě tématem přetékají. Občas mám pocit, že se pod tíhou uprchlické krize i ze vzdělaných lidí stává banda blbců, kteří stejně jako právnička Samková věří každému hoaxu.
Označit příliv uprchlíků za cílenou invazi a založit proslov na tom, že jede do Afghánistánu bojovat proti „kurvám“, je na mě moc.
Chvílemi jsem z proslovu měl pocit, že je předvečer III. světové války. Hlavně braňte vlast, bratři, sestry, Češi a bojovníci!

5. Koncept, myšlenka, atmosféra a Orlík

Vždycky, když chce někdo muziku zabalit na koncertě do vážné myšlenky nebo příběhu, trochu se děsím. Nefungovalo to ani tady, protože se rozhodl vyprávět svůj příběh právě Landa.
Tak hned začátek koncertu dostal facku v podobě utahané a kýčovité 1968. Následovaly písně Orlíku – Faschos, Čech, Skinhead a především Bílý jezdec. Což působí rozporuplně, když se Landa snaží upozorňovat na Orlík jako na mladický přešlap. V případě Bílého jezdce zejména.
Koncert navíc narušovaly animace, které nic neříkaly, nic nevysvětlovaly a byly ve výsledku úplně zbytečné. Bez konceptu by to možná byla větší jízda a lidé by od půlky koncertu v houfech neopouštěli areál. Možná. Já měl chuť to udělal taky.

Milan Říský
fotoreport zde .

0