Bohouš Němec, hudební publicista, jenž se poslední době věnuje především povolání roadmanažera/drivera, zažil dost arogantní chování ze strany ochranky klubu Poldofka v Kladně i její „produkce“.
Chování místních zaměstnanců je trapné. Rozhodli jsme se publikovat jeho prohlášení i prohlášení kapely.
Vyzýváme k bojkotu. Klub s takovým přístupem a ochrankou nemá právo fungovat na české klubové scéně… Ať brzo skončí v zapomnění!
Přátelé, kamarádi, kapely, zvukaři, dopravci…
Dnes (v sobotu 26. 9. 2015 – pozn. red.) jsem měl neskutečně otřesný zážitek z kladenského klubu Poldovka. Přivezl jsem mladou kapelu LILI VILIT na její druhý (!) koncert.
Vymodlili si velký auto, aby vzali své přítelkyně, což chápu. Chtěli být spolu, pochlubit se před nimi. Třeba i tou obří károu. Prostě jim udělat radost.
Sprchu jsme dostali prakticky hned po vyložení. Dva rádoby sekuriťáci, jinak trhači lístků, kteří s člověkem, natož profesionalitou měli co do činění jako dlaždič s univerzitním profesorem, nás včetně mladých slečen slovně napadli s takovou brutalitou, že jsem to za posledních víc než deset let nezažil.
Osmnáctiletí kluci s váhou zhruba 65 kilo byli pro dvě gorily snadným terčem (opravdu si myslíš, že tepláková souprava rumunského střihu z roku 1985 je v roce 2015 fakt jako OK?).
V uplynulých dvaceti letech jsem sjezdil opravdu větší část civilizace (nebudeme to rozebírat ani upřesňovat), ale tohle bylo jak z jiné planety: Máš pásku? Vypadni! My tu ale hrajem… Nezajímá, vypadni! A dokola…
Podobně „vstřícná“ byla i pořadatelka. Ano, skupina hrála za procenta, ale kdo by tam chodil, do tak vlídného prostředí? Ihned jsem navrhl odjezd. Personál je pro kapely a návštěvníky, ne obráceně! Otevřete si boxerský ring nebo „ultimátní knajpu“, ale ne rockový klub. Díky, už nikdy!
Aspoň před těmi holčičkami jste se mohli chovat jako gentlemani a ne jako duo horníků, kteří neměli tejden v ruce sbíječku, vy UBOŽÁCI!
Prosím všechny, zejména mladé kapely: Nenechte si srát na hlavy jen proto, abyste si zahrály! Jinak to tady půjde ještě do větších… přesně tam!
Bohouš Němec
A zde prohlášení skupiny LILI VILIT:
Všem se vám omlouváme, že jsme dnes neodehráli koncert v onom kladenském klubu, jehož jméno si můžete zjistit na události, ale občas prostě nastanou situace, které se nedají jen tak přejít a je potřeba jednat.
Představte si situaci, kdy přijedete do klubu, v podstatě nikdo si vás nevšímá, v klidu si nanosíte věci do backstage a čekáte na koncert. Po chvíli si vás přece jen někdo všimne, ale bohužel je to zrovna „sekuriťák“, který na vás vyjede s tím, že nemáte pásku na ruce. Nenechá si vysvětlit, že vám nikdo pásku nedal, tudíž si nemáte co nasadit.
Argumentuje pravděpodobně jedinou větou, kterou zvládne říct souvisle: „jestli nemáš pásku, tak se sbal a vypadni“. Slušné, lidské chování je minulo velkým obloukem. Začínáš se bát o svůj obličej. Agresivita stoupá. Ano, opravdu jsem měli strach, že nás začnou mlátit. Jdeš za vedením klubu, co to má znamenat, a ti ti jen řeknou, že „sekuriťáci jsou takoví“. A tady bych chtěl oponovat.
Sekuriťák takový být nemá. Sekuriťák tam je proto, aby chránil lidi v klubu, kapely, návštěvníky a personál před agresory a buřiči.
On sám nemá být tím, kdo vyvolává problémy.
Nemám tušení, proč lidé jako „ochranku klubu“ zaměstnávají individua, jejichž IQ se rovná obvodu bicepsů. Ono by se lidem do klubu jistě chodilo příjemněji, kdyby se cítili bezpečně a nebáli se samotného personálu, takže by třeba byla i větší návštěvnost.
Myslím, že i vedení klubu by se v tomto případě mělo zachovat trochu jinak. Jsme přece v podstatě rovnocennými partnery. Oni mají být ku prospěchu nám, my zase jim. Je to symbióza. Kapela potřebuje klub, klub potřebuje kapelu. Tak se k sobě budeme chovat přátelsky ne?
A budeme si vzájemně prospěšní a vycházet si vstříc, ne? A ne že se dozvíš, že se takovýma sráčema nebudou zaobírat….
Kapela měsíce cvičí ve zkušebně, aby odvedla stoprocentní výkon. I pořadatel v klubu by měl „cvičit“, aby vytvořil adekvátní prostředí, ve kterém se budou cítit dobře jak kapely, tak fanoušci. Jenže v tomto případě to jistě adekvátní nebylo. A tak jsme udělali, co nám stále opakovali: sbalili jsme se a vypadli.
A proto vás prosím, buďte přátelští, přemýšlejte nad tím, koho zaměstnáváte a hlavně: pokud na něčem trváte, tak to řekněte rovnou.
Malý návod, jak by to mohlo vypadat po příjezdu kapely:
- Podáme si ruce, seznámíme se.
- Řekneme si blbý vtip nebo historku na uvolnění atmosféry.
- Řekneme si navzájem, co chceme, potřebujeme (třeba: „Kluci, potřebujeme, abyste si nasadili tyhle pásky, protože jinak vám security rozbije hubu.“)
- Všichni odvedeme 100% výkon.
- S úsměvem na rtech jdeme domů.
Je to tak těžký? Myslím, že ne.
Kapely, nenechte si srát na hlavy! Přesně tyhle situace ničí klubovou scénu a způsobují nevraživost. Čímž bych se chtěl rovnou i omluvit lidem z ostatních kapel, které tam ten večer hrály: promiňte, ale opravdu jsme to cítili tak, že tam prostě hrát nemůžeme. Těšíme se na pohodové akce.
Za Lili Vilit Jerry Keys
(10 votes, average: 4,10 out of 5)
Loading...
