HANA HEGEROVÁ

K prvnímu výročí úmrtí československé šansoniérky Hany Hegerové vydal Tomáš Padevět kompaktní disk se čtyřmi jejími písněmi z rozhlasových a televizních archivů, k nimž nechal nově natočit orchestrální party. Hana Hegerová celý život poslouchala klasickou hudbu, proto její vydavatel a producent připravil tuto symfonickou poctu. Nápad nosil dlouho v hlavě a rozhodl se ho realizovat, i když bylo od počátku zřejmé, že půjde o finančně i organizačně náročnou záležitost. Práce začala ještě za jejího života: vydavatel pouštěl zpěvačce jednu demo verzi nahrávky po telefonu, ale pak musela do nemocnice a výsledek si už nestihla poslechnout. Jsou však všechny důvody si myslet, že by byla spokojena: ty nahrávky se totiž opravdu povedly.

Příprava začala v listopadu 2020. Tomáš Padevět vybral skladby, které byly k orchestrálním úpravám vhodné – tedy neměly v původní verzi příliš intenzivní doprovod, aby ho orchestr nemusel násilně přehlušovat.  Nahrávky Z mého života (1963) a Šťastné slunce (1964) teď vycházejí vůbec poprvé a tento záznam písně Já ráda vzpomínám (1979) byl dosud vydán pouze ve verzi videoklipu na DVD Pasiáns. Orchestrální úpravy vytvořil košický aranžér a dirigent Adrián Harvan. Hrál sCore Orchestra pod vedením slovenské dirigentky Michaely Rózsy Růžičkové. Podobné úpravy vznikají někdy povrchně a narychlo, ale v tomto případě jde o skutečné obohacení.

„Poslal jsem Adriánovi vybrané skladby, on souhlasil a aranžmá napsal skvostně,“ říká Tomáš Padevět.  „První jeho symfonickou úpravou bylo Já ráda vzpomínám. Sešel jsem se s Petrem Maláskem, a ten mi poradil, že by to mohl nahrát a mixovat Michal Pekárek, který s Hanou Hegerovou točil její poslední album Mlýnské kolo v srdci mém. Rychle se domluvil termín nahrávání, pak se to udělalo během jednoho odpoledne, 13. listopadu 2021 ve Studiu A České televize. Hudebníci se shodli, že to je na zahrání poměrně náročné, ale velmi se jim to líbilo. Tři týdny se pak míchalo, další nelehká záležitost. Michalu Pekárkovi se podařilo vypreparovat hlas Hany Hegerové v písni Šťastné slunce, a zesílit ho, aby bylo každému slovu k orchestru dobře rozumět a síla zvuku doprovodu nebyla neúměrná. Hodně si s tím pohrál.“

Výsledek je skutečně pozoruhodný i po technické stránce – asi jen málokdo by si bez znalostí souvislostí uvědomil, že za základ posloužily někdy skoro šedesát let staré monofonní nahrávky. Další dvě skladby jsou z konce 70. let, opravdu dobře ale znějí všechny. K symfonické verzi Já ráda vzpomínám vnikl také videoklip v režii Pavla Jandourka.

4,5/5

Jaroslav Riedel

0