ŘEMDIH

Severočeská skupina Řemdih vznikla už v osmdesátém devátém a hrála docela osobitě znějící bigbítek. Jenže po ní kromě nějakých zvukově nikterak závratně kvalitních demosnímků vlastně nic nezůstalo – chystané album již natočit nestihla a v roce 1994 to zabalila. Někteří členové ji po několika letech obnovili, leč v dočista jiné podobě: po rocku nezůstala ani stopa a Řemdih se přetvořil v těleso věnující se středověké hudbě. Což trvá dodnes, soubor s úspěchem vystupuje především na všemožných hradních slavnostech a podobných akcích v řadě zemí Evropy. Možná nejznámější ze členů původní sestavy je ale zpěvák Bob Suchý, jehož to táhlo k nepoměrně tvrdší muzice a od zániku „starého“ Řemdihu holduje převážně různým podobám hardcoru – prošel formacemi Si, Bad Date, Pláč a Zero, dnes je frontmanem Scream Of The Lambs.

Vloni se ovšem Řemdih i se Suchým za mikrofonem konečně rozhodl ten pradávný repertoár pořádně nahrát – a nedopadlo to vůbec zle. Ty většinou poměrně jednoduše (což není totéž co primitivně či hloupě!) vystavěné písničky zvláštního (folk)rockového ražení pořád mají své nepopiratelné kouzlo. Skladby Přechodně veselo, Lumír z Chceb, Svíčka, Holub nebo hospodsky skočný a rozverný Hopík jsou milé hitůvky, navíc Štěpán Přenosil vynalézavě provětrává zvuk kapely různými akustickými nástroji jako jsou flétny, klarinet, akordeon nebo kornamusa (vida, „středověk“ lze uplatnit i tady). A ocenit nutno rovněž nezřídka značně sureealistické texty prodchnuté smyslem pro hravost a absurdní humor. Třeba refrén hned úvodní písně Přechodně veselo je prostě neodolatelný: „Na nebi svítil chleba / máslem ujetej / ve svěráku upnutej svět / z nějž vytékal výkal na popel…“

Zkrátka a dobře, (pra)Řemdih byl originální záležitost a určitě je škoda, že tohle album je vlastně jen posmrtná vzpomínka. Anebo ne? Jedno živé vystoupení této obnovené elektrifikované sestavy už nedávno proběhlo v rámci křtu CD a v létě by se v České Lípě mělo uskutečnit další…

3,5/5

Petr Korál

0