PHONETIX

Pražská formace Phonetix jsou obdivuhodní držáci. Vždyť s první (demo)nahrávkou Ostrov nadějí vyrukovali již v roce 1992! A víceméně celých těch skoro 30 let průběžně vykazují známky života. Novinka je ve své podstatě digitálně vydané EP obsahující pět nových skladeb. Ale pozor: toto „minialbum“ obsahuje hned šest bonusů. Jedná se o skladby použité už na starších počinech, zde se nicméně objevují třeba v lehce upravených verzích.

Všechny věci spojuje to, že je v klidu můžete zahrnout do škatulky syntezátorového novoromantického popu. Prostě retro (aniž bych to myslel ve zlém), něco pro vyznavače Depeche Mode, Oceánu atd. Něco, jak už dnes prakticky nikdo nehraje, což je škoda. Tenhle pomyslný návrat do hlubokých 90. let je totiž svým způsobem osvěžující. Zažijete při něm skladby jak rytmicky úderné (Blackout, Eutopie), tak prostě „jen“ prvořadě melodické, se snahou o maximální porci chytlavosti. Což se ovšem ne vždy daří – asi nejvíce v písni Nekro, kterou kazí jen intonačně ne úplně stoprocentní zpěv Hynka „Christiana“ Holubce (a není to bohužel jediný podobný případ). Z bonusů to pak platí jednoznačně pro patrně nejhitovější Města.

Zajímavostí je jistě to, že člověk by u téhle hudby očekával spíš nějaké nekonkrétně lyrické, romanticko-poetizující texty, ale Phonetix míří naopak značně realistickým, dalo by se říci společensko-kritickým i přímo politickým směrem (viz otevřeně „protiimigrantská“ Eutopie). Mně takováhle poselství k podobně laděné hudbě moc nesedí, ale každému co jeho jest.

A propos zmiňovaný bonusový materiál: Phonetix v něm sem tam využívají i kytaru, a ta soundu souboru rozhodně svědčí. Zdravě ho okysličuje a dává mu úplně nový rozměr, jak ukazují výborné skladby Jidáš a Ďábel.

2,5/5

Petr Korál

0