NEIL YOUNG

Zázraky se dějí a album, o kterém Neil kdysi prohlásil, že je to ztracený článek mezi Harvest a Comes a Time, je tu. A je opravdu tak dobré, jako celá ta řada Youngových klasických LP, která skončila šňůrou Rust Never Sleeps a dvěma deskami, z ní pocházejícími. Jak teď naložit s kolekcí, kde je sice mnohá neznámá perla, ale některé skladby známe v jiné a některé dokonce v totožné verzi odjinud? Prostě ji poslouchat od začátku do konce. Písně, smutné jak zákon káže, tvoří jednolitý celek, jehož hlavním tématem je rozchod s Carrie Snodgress. Tehdy celkem úspěšná herečka podržela Younga během zdravotních problémů a byla mu načas důležitou oporou, jenže vztah se nějak zadrhl. Ke všemu se tak stalo během temného období, kdy zpěvák zrovna zplodil „dopis ze záhrobí“ jménem Tonight’s the Night, kterážto deska nakonec dostala k vydání přednost. Homegrown šel stranou jako příliš osobní zpověď a až nyní si můžeme vychutnat jeho subtilní krásu. Mnohé z písní nezazněly dosud ani naživo, jako třeba báječný dupák Vacancy nebo nahrubo spíchnuté blues We Don’t Smoke It No More, k jiným se Neil opatrně vracel alespoň v pozdějších letech, jako třeba k baladám Kansas a Mexico. A titulní věc? Zde zní skoro jako zkouška kapely, kde první minutu se tvoří tempo doslova za pochodu – kdo by si dneska něco podobného troufl dát na finální nahrávku? Neil to ale vlastně dělal vždycky. Celou věc výstižně shrnul Bill Bentley v článku, jenž nedávno vyšel na webu Neil Young Archives: „V roce 2020 Homegrown působí jako extrémně osobní dopis, který Neil poslal v roce 1975 nějak se ztratil, usadil se v jakési zaprášené poštovní přihrádce a až teď byl doručen.“  No, zaplaťpámbu za to.

5/5

Jan Tesař

0