NEBE

Kvalita současné tvorby havířovské skupiny Nebe vykazuje v porovnání s předchozími nahrávkami Legosvět a Než se rozední vzestupnou tendenci. Přesto na rozdíl od zmíněných nahrávek z nového alba neční na první poslech žádný velký hit. Důvodem není ani tak nedostatek invence stálé skladatelské dvojice Petr Harazin a Štěpán Petrů, ale vyrovnanost částečně koncepční nahrávky, na níž písně spojuje téma nekonečnosti vesmíru. Ani tentokrát se Nebe zjevně nezbaví srovnání s kolegy z úspěšné kapely Kryštof, ale i přes společný regionální původ a dřívější spolupráci se Nebe díky promyšleným aranžím a pečlivé práci ve studiu propracovalo k vlastnímu stylu. A má velkou výhodu v rozpoznatelném vokálu pozitivně naladěného Petra Harazina, který jako by se při zpěvu usmíval. Opravdu těžko hledat rádiový hit – může jím být úvodní stadiónovka Ruce v otěžích, chytlavé Pláštěnky, citlivou harmonikou hezky podmalované Stopy pryč, duet s Karolínou Vrbovou K pyramidám i zvukově barevné Bezvědomí. Někoho pak může zaujmout takřka klusovsky folkově laděné Země/Nezemě. Kapela Nebe každopádně touto deskou vyrazila směrem k souřadnicím vytoužené první ligy tuzemského popu.

ROMAN JIREŠ (ČTK)

0