MRKLM

Už před čtyřmi roky jsem na těchto stránkách recenzoval album Bez větší šance na úspěch klatovské kapely MRKLM (čti Mirákulum). Toto trio, v němž absentuje kytara a její roli plně přebírá elektrické piano Rhodes, svoji letošní novinku označuje jako EP, čemuž po pravdě řečeno moc nerozumím. Obsahuje totiž sedm regulérních skladeb a jeho stopáž přesahuje 33 minut… Zaslané CD-R má rozhodně pěkný digipackový obal, ale pohříchu při přehrávání dost zlobilo. Ještě že skupina nahrávku umístila i na Spotify.

„Naše autorská tvorba se pohybuje na široké škále nálad od melancholie Fina Greenalla až k syrovému zvuku indierockových The Plants And Animals,“ napsal mi zpívající klávesák Jan Aschenbrenner. Každopádně nejen kvůli jeho již zmíněnému nástroji Rhodes muzika MRKLM i na novém albu zní dost archaicky, což nemyslím nijak ve zlém, spíš jako poklonu. Zaškatulkovat ji nějak blíž ovšem dost dobře nejde. Je v tom trošku art rocku, trošku jazz rocku, trošku funku, trošku kdečeho… a zároveň ničeho. Ale ne ve smyslu, že by MRKLM hráli hudbu o ničem. Naopak!

S každým dalším poslechem pozitivní dojem z nahrávky roste. Navíc kromě gustovního muzikantství a skladatelsko-aranžerské chytrosti soubor dokáže v pravý čas vytáhnout z rukávu i zdravě chytlavou, a přitom kultivovanou hitovku, zde dokonce hned dvakrát (písně Šance a Voda). A nedosti na tom, Aschenbrenner je bezesporu výrazný frontman, který dokáže přesvědčivě a naléhavě předat nejednoznačné, leč bezesporu zajímavé myšlenkové poselství ukrývající se v textech jednotlivých skladeb.

Ne, tahle kapela asi nikdy nebude plnit haly a možná ani malé kluby, ale vážně stojí za poslech a soustředění se. Věřte mi.

3,5/5

Petr Korál

0