MELISSA

Kutnohorská kapela Melissa je poměrně pilné těleso a letos přišlo s dalším, vlastně už ani nevím kolikátým albem. Tentokrát, jak již jeho název napovídá, jde opět o téměř čistě akustickou nahrávku. Zmiňuju to záměrně, neboť v minulosti Melissa experimentovala i s (částečně) elektrifikovaným zvukem a působilo to velmi osvěžujícím dojmem. Škoda, že až na jednu výjimku, ke které se dostaneme, tomu tak není i tady. Už jen proto, že přinejmenším některé skladby mají potenciální rockový náboj a aspoň v mých uších si vyloženě říkají o nabroušenější aranžerský kabátek (především Bailarin, Myšlenky, Směrem půlnočním a instrumentální Audience).

Onou výjimkou jsou díky hostující rytmice, konkrétně baskytaře Petra „Boba“ Šťastného (Turbo) a bicím Martina Vajgla (Olympic), náramně nadupané Kostky. Což nejlépe vynikne ve srovnání s poněkud unylou bonusovou komorní verzí téže písně jen se španělkou, kterou ale na CD nenajdete – lze si ji pouze stáhnout.

Ale aby nedošlo k omylu: samozřejmě, že skladby Melissy normálně fungují i v té převažující křehké podobě, tedy zahrané povětšinou v sestavě akustická kytara, housle a perkuse, zejména pokud byly do života vybaveny náležitě nosnými, vznešeně majestátními melodiemi „středověkého“ ražení. To platí asi nejvíce pro písně Jako voda, Šašek, už zmíněné Myšlenky a v první řadě pro vysloveně nádherného Slepého tuláka.

Oproti svým začátkům navíc dnes kapela disponuje přesvědčivým ženským vokálem, který neirituje intonační či jinou nejistotou. I když by tu a tam možná nezaškodilo, kdyby se do toho Lucka Strnadová, současná zpěvačka Melissy, hlasově opřela s ještě o chloupek větší intenzitou a naléhavostí.

3/5

Petr Korál

0