KERN

Legendární brněnská formace Kern letos slaví 40 let od svého vzniku. Při té příležitosti znovu natočila 15 skladeb z celého období existence. Tedy z úplně celého zdaleka ne, protože posledním pamětníkem „starých klasických časů“ 80. a 90. let v dnešním Kernu je bubeník Karel Vodička a ani ten nebyl členem skupiny veškerou tu dobu, tudíž některá alba, na nichž nehrál, byla logicky vynechána. Nejčastěji, celkem čtyřikrát, je rovněž logicky zastoupen debut …od narození (1990) a dlužno říci, že dnešní verze písní z něj jsou stokrát lepší než ty původní, protože těm skoro všechen šmrnc tehdy ve studiu sebral nepřirozeně uhlazený, ba přímo nezdravě krotký poprockový zvuk. Jen jednou (To jsme my) bylo připomenuto jednoznačně nejslabší druhé elpíčko Kernu Lovci žen, zato chvályhodně došlo na „rekonstrukci“ řady osmdesátkových, na oficiálních studiových nosičích převážně nikdy nevydaných kousků. A jak ukazují zejména písně Hvězdám už nevěřím, Milion týdnů loučení nebo slavná hitovka Blízko nás, dopadlo to až překvapivě dobře! Kapela poháněná báječně nadupaným soundem šlape jak má a současný zpěvák Michal Konečný se s party svého předchůdce Jaroslava A. Kronka popasoval po svém, avšak rozhodně se ctí. Nemá moc smysl řešit částečný tancovačkový nádech muziky Kernu nebo občasnou s tím související výrazovou lopotnost či obsahovou povrchnost v textech. Tohle prostě není a nemá být velké umění, nýbrž „jen“ bigbít. Z té desky čiší radost a zapálení, a to se cení.

3/5

Petr Korál

0