EXCELENCE

“Vendy Šváb je znám především jako výborný bubeník, který prošel mj. skupinami Jeff Biograf, Prohrála v kartách nebo Tichá dohoda. Dodnes poněkud v ústraní však neprávem stojí jeho vlastní kapela Excelence, v níž si k bicím přidal i zpěv. Přitom za téměř 20 let existence vydala celou řadu vůbec ne marně znějících nahrávek a ani nové EP není výjimkou,“ napsal jsem v recenzi minulého počinu Příběhy o lásce a přátelství. Uplynuly dva roky, Excelence se těch dvacetin právě letos dožila a vše se dá klidně přes kopírák zopakovat. Neboť soubor zůstává nadále pohříchu nedoceněnou akvizicí pražské klubové scény a znovu přichází s kolekcí nabízející vkusnou muziku na neostrém rozhraní mezi bigbítem a popem.

V mezičase soubor posílila mj. Anežka Jurigová a začala Vendyho poměrně výrazně podporovat ve zpěvu. Ale jinak zůstává vše při starém a osvědčeném. Částečně monotematické EP (hned tři z pěti písní se zaobírají školní tematikou) otevírá hitůvka Škola, která zaujme elegantní a nesmírně chytlavou melodií a také příjemnou linkou saxofonu (tento nástroj má důležitou roli i jinde). Z podobného melodicky mimořádně povedeného vrhu je rovněž tak trošku mňágovsky znějící skladba První. V uvolněném Školníkovi Excelence koketuje s reggae a jedinou nápadově dost tuctovou písničkou je titulní Dvacítka. Bonusová Klavíristka je pak asi nejpopovější číslo, ale proč ne? Pop přece není automaticky sprosté slovo.

Sympatická parta, to je Excelence i po dvaceti letech fungování. Dočká se někdy výraznějšího průlomu? Přál bych jí to.

3/5

Petr Korál

0