ERIC GALES

Když v roce 1991 Eric Gales jako šestnáctiletý kluk debutoval, okamžitě byl označen za zázračné dítě a řeči o reinkarnaci Jimiho Hendrixe ho doprovázely ještě dlouhá léta. Legendy z řad blues se předháněly, aby mu skládaly poklony a Gales byl vnímán jako jeden z nejvýraznějších bluesmanů nové generace. Situace na jeho již čtrnáctém sólovém albu je ale poněkud jiná. Schopnost smíchat mnoho stylů v homogenní celek Erikovi sice zůstala, ale dnes už zdaleka nehraje tak tvrdě a nabroušeně jako ve svých začátcích. Blues bublá někde v pozadí, ale novinka je žánrově nad očekávání pestrá. Nechybí ani výlety do oblasti reggae či funku a občas album zvukově připomíná Red Hot Chili Peppers. Jenže ta pestrost hraničí až se stylovou roztříštěností, což se nakonec jeví jako slabina desky. Když Eric Gales povolí uzdu své kytaře jako ve skladbě Boogie Man s hostujícím Garym Clarkem a začne hrát sóla svým nezaměnitelným tónem, celé album se najednou dostává do jiných dimenzí. Závěrečná instrumentálka Swamp je již někde na pomezí jazzu a fusion a to jsou společně s blues polohy, které Galesovi sedí mnohem víc než konvenční písničková forma zpestřovaná stylovými experimenty.

Ivan Ivanov

0