ELBOW

Znáte něco britštějšího než Elbow? Že by londýnský autobus nebo taxík? A co čaj o páté? Královna matka? Možná, ale na rozdíl od těchto výsostně tradičních elementů měli Elbow na vybudování své image pouhých dvacet let a v pořadí sedmým studiovým albem svoji pozici zase o něco více upevňují. Nikdy se netajili velkým obdivem k Genesis, který dokonce okatě dávali najevo na některých obalech, ostatně zpěvák Guy Garvey je svým vokálem blízko Peteru Gabrielovi jako nikdo jiný. Letošní album je však i podle slov Craiga Pottera, hráče na klávesy a producenta, daleko otevřenější zvukovým experimentům a míchání žánrů. Živým důkazem je titulní skladba, osm minut dlouhé dílko nenudí a je hnáno dopředu aranžerským hledačstvím. Celkový zvuk poznamenává taktéž účast manchesterského symfonického orchestru The Hallé, který vkusně podmalovává melancholický sound a dodává mu na dramatičnosti, což vyzní v úvodní Magnificent (She Says). Elbow jsou opět přesvědčiví, opravdoví a to jak hudebně, tak i vizionářsky – s jasným náskokem před konkurenty na poli britského rocku. Křehkost a hudební urozenost se nevytratily, jen byly zahaleny do šatů trochu jiného střihu.

Tomáš Rojt

0