AG FLEK

Zlínský AG Flek je tak trochu prokletá kapela popírající tvrzení Jiřího Grossmanna o tom, že „hodnotné dílo samo si mezi lid cestu vyhledá“. Částečně za to mohou personální rošády, kdy soubor krátce po vydání eponymní debutové desky (v reedici nazvané Blázni umírají nadvakrát) v roce 1983 opustila zpěvačka Blanka Táborská, a částečně omezenost části ortodoxního folkového publika, které nevydýchalo fakt, že AG Flek má v sestavě elektrickou kytaru a bicí. Podnohama Zem je tak od vzniku kapely v roce 1977 teprve třetí dlouhohrající deska, na níž se představuje základní trio tvořené vedle Táborské Ivo Viktorinem a Karlem Markytánem. Na novinku nijak nespěchali, natáčeli ji téměř čtyři roky. A výsledek je v tom nejlepším smyslu slova „flekovský“. To znamená nevtíravé písně s nadčasovými texty, které si vychutnáte i při opakovaném poslechu, a aranžérská bohatost. Skupina těží z muzikantské zručnosti i vokálních možností, takže jsme hned v prvních třech písních svědky střídání lehce šansonového zpěvu Táborské (Akvarel), chytlavého projevu Markytána (Stojedna dní) i zamyšleného, lehce vyprávěcího Viktorina (Chmýří). K tomu si připočítejte harmonicky vyvážené sbory a výrazné využívání saxofonu (Létavo) a vyjde vám, že zapřísáhlí kamarádi táborových ohňů s touhle nahrávkou mohou mít i v dnešní umělecky liberální době problém. Jejich chyba, protože ten, kdo si najde čas proniknout pod povrch tvorby AG Fleku, bude odměněn zážitkem evokujícím vzpomínky na kapely typu Crosby, Stills, Nash & Young (Sentiment), který se po prvním poslechu neomrzí. AG Flek je prostě kapela pro vnímavé posluchače, kteří se umějí zastavit a zamyslet nad texty typu „Je těžké někdy říct mám lidi rád“ (Anonymní přátelé).

Roman Jireš (ČTK)

0