BRING ME THE HORIZON

Evoluce pokračuje, britští (dnes již bývalí) metalcoristé se rozhodli k razantní progresi, a tak That‘s The Spirit obsahuje jen zlomek jejich dřívější energie a dravosti. Nutno podotknout, že už placka Sempiternal za dřívější tvorbou pokulhávala, ve srovnání s novinkou se však jednalo o dobrý materiál.
Přitom novinka nezačíná špatně, po atmosférickém intru následují již dříve uvolněné a poměrně slušné singly, jenže pak přijde naprostá pohroma.

Píseň Follow You a ty po ní následující se potácejí na hraně nevkusného melodického rocku s občasnými záblesky slušných momentů, kterých je poskrovnu. Olimu Sykesovi opravdový zpěv prostě nejde. A nehledě na to, naprostá většina desky působí jako fádní vata, kterou dnes hraje každá průměrná rocková kapela.
BRING ME THE HORIZON tímto krokem zapudili všechno, co na nich bylo doposud skvělé. Jasně to ukazuje závěrečný song alba, který se transformuje v elektronickou party melodii, pasující spíš do lokálních tanečních klubů než na pódia rockových festivalů.
Ale kdo ví, třeba právě tam s novinkou kapela cílí. Jinak si ten skok na takřka poprockovou vlnu nedokážu rozumně vysvětlit.

Milan Říský

0