Tradice desek z různých drahých kovů, jež předávají hudební vydavatelství svým umělcům za úspěšný prodej jejich děl, má kořeny na nejsilnějším trhu ve Spojených státech v 50. letech. První „dlouhohrající“ zlatou desku v roce 1957 převzal Harry Belafonte za milionový prodej alba Calypso (1956).
Trh v 60. letech rostl a tamní organizace Recording Industry Association Of America přitvrdila limity a milion prodaných LP desek už odpovídal platinové desce, na kterou poprvé dosáhli rockeři IRON BUTTERFLY za album In-A-Gadda-Da-Vida (1968). Zlaté a platinové desky udělují vydavatelé v řadě dalších zemích, kde limity určuje velikost trhu, ale hudební průmysl se v posledních dekádách mění, prodeje fyzických nosičů klesají od konce 90. let, což v našem tisíciletí kompenzují digitální distribuce hudby včetně online služeb jako Spotify a zčásti i vinyly.
Jiné počty rozhodují o deskách z cenných kovů v menších zemích, náš střed Evropy nevyjímaje. Ty tam jsou časy, kdy vydavatelství Bonton Music ocenilo YOYO BAND za album Karviná (1993) platinovou deskou za 130 000 hudebních nosičů. Od té doby Česká národní skupina Mezinárodní federace hudebního průmyslu několikrát snížila potřebné limity nosičů, když v roce 2013 na zlatou desku pro tuzemské album stačilo 5000 prodaných kusů, u zahraničního polovic.
S ohledem na vývoj hudebního trhu je už letos všechno jinak. Na „zlato“ dosáhnou domácí i zahraniční album, jež vykáže obrat ve výši 500 000 Kč, na „platinu“ je třeba dvojnásobek. Počty však už nejsou tak jednoduché jako dříve. Obrat vytvářejí velkoobchodní ceny bez DPH a v případě maloobchodního prodeje se uplatňuje srážka ve výši 38 %. Do obratu se navíc započítávají i příjmy z digitálních prodejů.
Pavel Víšek
Loading...
