Velký report a halda fotek z festivalu Metronome 2017!

Pořadatelé dlouhé týdny dopředu avizovali, že o návštěvníky a jejich maximální komfort bude postaráno v prvé řadě. To se beze zbytku naplnilo. Ve stínech Veletržního paláce a korun stromů Stromovky vyrostl velký festivalový areál, který svojí vybaveností musel potěšit skutečně každého. A tak se pro jednou lidé, kteří běžně okupují pražské náplavky, sešli o pár kilometrů jinde.

Ačkoliv za pořádáním druhého ročníku Metronome Festivalu a zaběhlých United Islands stojí tatáž parta, je docela s podivem, že i letos oba městské festivaly běžely v naprosto shodném termínu. Ať už je důvod jakýkoliv, je skutečnost „kanibalizovat“ si navzájem fanoušky dosti pozoruhodná.

Pořadatelé na dva víkendové dny připravili desítky interpretů, které rozprostřeli na pět různých stageí. Každý den byl završen jedním headlinerem. V pátek patřilo největší jeviště legendárnímu Stingovi, v sobotu jej pak na stejném kolbišti vystřídali Kasabian. Tím bych uzavřel skromný výčet takzvaných komerčních taháků.

Jak už jsem avizoval výše, za dramaturgií Metronomu a United Isladns stojí stejný tým a myslím, že se to na programu významně podepsalo. Kdybych si odškrtnul obě hlavní hvězdy, vyjdou mi prostě United Islands v maličko ucelenějším hávu. Ruku na srdce, kolik z nás zná jihoafrickou písničkářku Alici Phoebe Lou, která okupovala druhou největší stage v hlavním čase, nebo izraelskou zpěvačku Ester Radu, která dokonce zabrala v půl osmé večer největší stage? Nějak mi tam zkráceně řečeno chyběla větší komerčnost a mnohem více profláknutějších jmen, což by takto ambicióznímu projektu, jakým Metronome Festival Prague je, rozhodně slušelo. Méně známá jména, kterými se nešetřilo, patří právě na United Islands.

Den první

Slunce bylo ještě hodně vysoko a podle odhadového stáří návštěvníků už bylo dopředu naprosto zřejmé, proč tu většina lidí vůbec je. Přitáhl je právě Sting. A jak už bývá na podobných akcích zvykem, mnoho příznivců právě britského muzikanta zakempilo těsně před hlavním jevištěm. Ti se pak mísili s těmi, kteří si přišli poslechnout Monkey Business nebo už zmíněnou Ester Radu. Matěj Ruppert s Tonyou Graves a celým opičím ansámblem dali po ostřejším úvodu vzpomenout na nedávno zesnulého George Michaela a tempo zklidnili. Ruppert pak vystoupení okomentoval slovy, že stejné vystoupení fanoušci už jinde neuvidí.

Stejně jako většina českých interpretů, tak i Ewa Farna si na tento festival připravila speciální vystoupení. Žádný popík se fakt nekonal. Ewa s každým rokem doslova zraje ve zpěvačku, která umí překvapovat rozsahem svého hlasu. Se zapadajícím sluncem pak fanouškům nabídla české i polské skladby v jazzovém aranžmá za doprovodu klavíru i známého jazzového kytaristy Davida Dorůžky.

Po ní přišli na řadu The Veils. Přestože hudbu této sestavy použili ve svých filmech nepřekvapivě Paolo Sorrentino nebo Tim Burton, bylo publikum docela prořídlé. Lídr téhle britské formace Finn Andrews to v průběhu vystoupení trefně a naprosto výstižně okomentoval slovy: „Je tu asi pět lidí, co nás znají.“ Vlastně tak pojmenoval alternativně pojatou dramaturgii celého festivalu.

Jak ale odbyla půl desátá, přišel na hlavní pódium Gordon Matthew Thomas Sumner, kterého však všichni známe pod jménem Sting. Ten chlap už nemohl být civilnější – v dobrém slova smyslu. Ačkoliv s publikem komunikoval méně než málo, vůbec to nevadilo, protože on promlouvá skrze hudbu. A to je kumšt, který fakt umí. Jeho vystoupení ani nepotřebovalo žádné speciální vizuální efekty, protože sehranost hudebníků, mezi kterými byl i Stingův syn, byla dokonalá. Když si k tomu přičteme ještě vynikající práci zvukařů, byla hudba linoucí se z reproduktorů ne nepodobná té ze studiové nahrávky.

Podle pořadatelů prošlo v páteční den branami festivalu na čtrnáct tisíc návštěvníků – většina z nich právě na Stinga. Ten tak svoje publikum neochudil o výčet největších fláků své desítky let dlouhé a bohaté kariéry. Zazněly proto skladby The Police Message In A Bottle, Roxanne, So Lonely a v přídavku pak legendární Every Breath You Take. Ze sólové dráhy nemohl vynechat „arabskou“ Desert Rose, Englishman In New York nebo oplodňovák Fields Of Gold.

Páteční teplá noc nabídla po skončení Stingovy show a hromadném exodu většiny návštěvníků hlavně djské sety. Pod širým nebem se tak křepčilo v rytmu taneční a elektronické hudby, zejména pak v beatech islandské formace GusGus.

Den druhý

V sobotu bylo znát, že to sem ty dříve narozené tolik netáhne, hlavní hvězdou totiž není legenda osmdesátých let Sting, ale jedna z nejlepších (ne-li dokonce nejlepší) pódiová sestava současnosti – Kasabian. Ačkoliv právě tahle formace z britského Leicesteru sklízí prestižní ceny ze všech stran a na největších světových festivalech bývá psána tím nejtučnějším písmem, byl areál v porovnání s předchozím dnem minimálně o třetinu návštěvníků vzdušnější.

Českotelevizní stage ve Stromovce na skoro celé odpoledne obsadily české formace. Domácí scénu tu jako první zastoupila Lenny, po ní své nádobíčko rozbalila pražská popíková kapelka Lanugo, na které pak navázala femme fatale české hudební scény Klára Vytisková. Zvláštní set čistě pro účely Metronome Festivalu předvedl i David Koller, který si v návaznosti na projekt David Koller & Friends přizval na pódium právě dva hosty: rapera Kata z Prago Union a slovenskou písničkářku Katarziu.

Překvapení si produkce přichystala přesně na pátou odpolední. Říká vám něco kapela The Pretty Things? Že ne? Tak to jsou ti, kteří začínali zároveň s Beatles nebo Rolling Stones, jen s tím rozdílem, že to bohužel nedotáhli tak vysoko, i když našlápnuto k tomu tehdy měli poměrně slušně. Každopádně jejich nasazení na maličkou stage kamsi do stanu na odpolední hodinu bylo vzhledem k jejich historii možná lehce neuctivé, ale i tak si to staříci, jak se říká, dali. Fanouškům poctivého rock and rollu ukázali, jak se to dělalo v šedesátkách, kdy většina z přihlížejících byla ještě na houbách.

Před vyvrcholením posledního dne rozehřáli hiphopoví Young Fathers. Jenže tihle dva ukázali, že hip hop není jen póza, předvádění majetku a zase póza.  Předvedli, že i tenhle styl se dá dělat s grácií a hlavně inteligentně a hravě.

Ale jdeme pomalu do finiše. Kasabian! Málokdo věděl, že modly, kvůli kterým sem mnoho fanoušků ten den přišlo, už byly v hlavním městě dva předchozí dny a lidé je tak mohli potkat kdekoliv. Ale kdo z místních chodí na Hrad, kde se právě Tom, Sergio a spol. pohybovali?

Je relativně překvapivé, že obě mobilní tribuny, které byly na Stinga nacpané jako taška do Chorvatska, byly na Kasabian značně prořídlé. Stejně tak dav čekajících před hlavní stageí. Ale zato tam byli ti skalní.

Velké neonové srdce na jevišti předvídalo, že na vizuálu se při show Kasabian rozhodně šetřit nebude. A nešetřilo, chlapi na pódium naběhli za zvuků právě srdečního pulsu, nikdo na nic nečekal a spustili taneční III Ray z novinkového alba For Crying Out Loud. Tom Meighan létal po jevišti v bílém hávu zprava doleva a rozdával svou energii na potkání. Ten kluk je prostě totální excentrik.

Kasabian pražskému publiku předvedli výčet toho nejlepšího, co za svoji kariéru vytvořili. Pro představu stačí vyjmenovat například Club Foot nebo Underdog. První řady skákaly jak o život! Větší mezery mezi fanoušky pak ve vzdálenějších místech poskytovaly prostor k vyjádření své náklonnosti britské formaci pomocí tance. A že těch tanečníků bylo.

S přibývající tmou pak přišla na řadu i světelná show. Skoro mi to až evokovalo tu, kterou vozí ve svém repertoáru další britská sestava – Muse. I když světelné aranžmá bylo naprosto fenomenální, lidi přišli na hudbu. A té se jim dostalo měrou vrchovatou.

Vlajka fotbalového klubu Leicester City v první řadě musela rodáky právě z tohohle města velmi potěšit. Možná i proto se do pitu mezi úpatím podia a zábranami vydal kytarista Sergio na dlouhý výlet, aby si podal ruku se všemi fanoušky.

I když jsem zaznamenal slova o tom, že Kasabian umí lepší show, myslím, že pozici headlinera naplnili beze zbytku a fanoušci si odnesli velkolepý hudební zážitek. Tom navíc před přídavkem v podobě hitu Fire nebo nové skladby Comeback Kid slíbil, že se brzy vrátí.

Po skončení show, stejně jako páteční večer, patřil festival příznivcům elektronické hudby. V hangáru se tak představil jeden z předních DJů, držitel několika cen – bosňák Solomun. Stačilo jen při procházení areálem zaslechnout krátký rozhovor ve smyslu: „To si děláš pr…, že tu bude dneska Solomun.“

Aleš Malár, foto: Michal Straka