PRAHA, KLUB ROXY, 6. 3. 2017
Kdybych byl Mirka Spáčilová a hodnotil film, musel bych dát s naprosto čistým svědomím rovných sto procent. Málokterý koncert, jenž jsem navštívil, a že už jich bylo, měl k dokonalosti tak blízko jako právě výkon Toma Chaplina a party kolem něj.
Tom Chaplin, známý jako „ten zpěvák z Keane“, přijel do Prahy představit album, které uvedl na trh loni na podzim a zároveň tu odstartoval svoje evropské turné. Stejně jako kdysi v Keane, pokračuje v tradici, která jej provází a jako hlavní doprovodný nástroj používá klavír. V Praze měl na jevišti rovnou dva.
Gró Tomovy tvorby však tkví v jeho hlase – a publikum právě z jeho hlasu bylo jako u vytržení. Těžko se hledají slova, jak popsat ty euforické reakce po každém naprosto dokonale odzpívaném songu. Fanynka Kimi, která sama zpívá, nedokázala skrýt nadšení a to, co zažila, okomentovala slovy: „Tam nebyl ani jeden falešnej tón!“ Velkou podobnost s jeho hlasem shledávám například už jen u Brandona Flowerse – to je zase ten z Killers.
Mezi lidmi v plném klubu Roxy bylo těsně před vypuknutím show cítit velké očekávání. Však taky má přijet hvězda první velikosti. Před pár lety tenhle kluk obrážel s Keane obrovská jeviště na těch největších festivalech, plnil sportovní haly a teď jej budou mít fanoušci doslova na dosah ruky v tomhle útulném klubu, kde mezi publikem a pódiem není vůbec nic.
Jako Fénix
Keane si dali pohov už v roce 2013 a na Tomova bedra dolehlo velké očekávání jak naloží s právě získanou autorskou svobodou. V Keane, jak známo, si té tvůrčí svobody příliš neužil. A jak ustál obrovský tlak? Bylo za vteřinu dvanáct, znovu spadl do zajetí drog, málem už viděl světlo na konci tunelu, ale hlavně kvůli své dceři a ženě vstal jako Fénix z popela a jal se skládat svoje vlastní věci. Hudbu a skládání využil jako tu nejlepší možnou formu terapie.
Album Wave představuje jeho pravou osobnost, protože do něj, jak sám říká, dal úplně všechno. Během koncertu si mezi písněmi vzal vždy malou pauzu, intenzivně komunikoval s publikem a takřka s každým dalším songem přidal důvod jeho vzniku, čímž právě každé skladbě zvýšil její hodnotu. Snad jen úvodní Still Waiting, kterou odstartoval celý koncert, komentovat nemusel, protože text je víc než vypovídající.
Na jevišti ale nebyl sám. Přivezl s sebou do Prahy několik hudebníků, kteří jeho až andělský hlas doprovázeli na klavír, bicí, housle a basovou kytaru. Oproti Keane, kteří jsou proslavení jako britská kytarovka bez kytar, tady jedna byla.
Plni pozitivní energie
Ze všech na pódiu sršelo tolik pozitivní energie a životního optimismu, že jím brzy nakazili celý klub. Opravdu, ta pohoda, která mezi lidmi zavládla, byla prostě veliká. Tom každou skladbu významně a emotivně prožíval a show, kterou předváděl, by se dala snadno přirovnat k muzikálovému představení – jen s tím rozdílem, že tady byl jeho projev synonymem dokonalosti, což se o muzikálech rozhodně tvrdit nedá.
Ačkoliv je jeho sólová tvorba plná písní, v nichž nechybí zvraty, obrovsky silné refrény a většinou jde o balady, které si mezi lidmi svoje místo brzy najdou – pořád ta díra po Keane tady cítit je a nebude úplně snadné jí zacelit. Důkazem toho je song Everybodys Changing, který sklidil absolutně největší ovace.
Tom Chaplin rozhodně zastínil Alvara Solera, který v Praze vystupoval před několika týdny a hodil pomyslnou rukavici Jasonu Mrazovi, který ovládne karlínské Forum už za dva týdny.
Text: Aleš Malár, Foto: Michal Straka
Loading...
