Před rovnými padesáti lety – 12. března 1967 – vyšlo téměř bez povšimnutí klíčové debutové album skupiny The Velvet Underground a před třiceti lety – 22. února 1987 – zemřel tvůrce výtvarného pop artu Andy Warhol. Obě veličiny spolu, jak známo, těsně souvisejí, takže možná stojí za to mírně zavzpomínat.
Jestliže již drahnou dobu platí debutové album Velvetů právem za jednu z historicky nejdůležitějších rockových desek, v době vydání tomu nic nenasvědčovalo. O drogách se občas již tehdy zpívalo, ale témata jako prostituce, sado-maso nebo sexuální deviace nebyla zrovna v duchu doby. Přes všechnu skepsi a deziluzi, která ze skladeb na The Velvet Underground & Nico sálala, jakési těžko popsatelné charisma způsobovalo, že těch pár jedinců, kteří se shodou okolností proposlouchali oběma stranami vinylu, jím ze záhadných důvodů zůstalo navždy zasaženo. Brian Eno dokonce v roce 1982 s nadsázkou prohlásil, že z oněch 30 000 lidí, kteří si tehdy album zakoupili, jeden každý založil kapelu. Přeháněl vlastně jen mírně.
„Banánové“ album by možná ani nevzniklo, nebýt autora jeho obalu, amerického výtvarníka Andyho Warhola. Ten z velké části financoval nahrávací sessions a také bývá oficiálně označován za producenta desky. To je ovšem slušně řečeno nadsázka, protože do hudby samotné Andy vůbec nezasahoval. Brzy po vydání se Warhol nepohodl s Lou Reedem ohledně způsobu koncertování skupiny a odešel. Vzápětí ho následovala zpěvačka Nico, která se vrhla na pozoruhodnou sólovou dráhu. John Cale odešel jen o něco později, po druhém albu White Light / White Heat, a nakonec v roce 1970 zmizel i sám Lou Reed. Nicméně legendární deska žije dál svým životem. Dočkala se řady vydání a pravidelně se umisťuje vysoko v nejrůznějších žebříčcích typu „nejlepší alba všech dob“. V českých končinách zapustila velvetovská tradice kořeny zejména v tvorbě Mejly Hlavsy a The Plastic People of the Universe.
Mnohem více se dočtete v článku Jana Tesaře v březnovém čísle magazínu ROCK & ALL!
Redakce
Loading...
