Švédský písničkář Kristian Matsson sice není nejvyšším mužem na Zemi, jak praví jeho umělecký pseudonym, na současné folkové scéně se ovšem dle kvality nepochybně řadí na nejvyšší příčky. Pro svůj krákavý hlas a pěvecký projev je často přirovnáván k Bobu Dylanovi. Podobně prostupuje také svou diskografií, po třech minimalistických albech vydal hlasitější svižnější titul The Dark Bird Is Home. Mnohem víc na něm využívá bicí a perkuse, přesto si však ve výrazu udržuje typickou familiárnost a lidskost. Singl Sagres a pecka Darkness Of The Dream jako by reinkarnovaly sólovou tvorbu George Harrisona a částečně navazovaly na Into The Great Wide Open Toma Pettyho. Všemožné smyčcové nástroje znějí v kombinaci s Matssonovým hlasem nezvykle, ale vyloženě mile. Při poslechu pobaví, když v poetických textech nečekaně zaznějí věty jako „it‘s just all this fucking doubt“, které protagonistovi jen dodávají na osobitosti. Jeho čtvrtá řadová deska je odvážným úkrokem, který není marný, ale zatím nepřesvědčuje, že by to takhle Tallest Manovi slušelo víc. Jistěji působí v pomalejších polohách, např. v dojemné baladě Singers a v titulní The Dark Bird Is Home. Progres se cení vždy, Matsson ale klidně může zůstat jen u svého hlasu a kytary. To mu stačí k pomyslné „vysoké“ úrovni.

3,5 /5   VOJTĚCH TKÁČ

0