Lenka Dusilová se poslední dobou vrhá do ohromně zajímavých projektů, které však mají jedno společné: musíte si je sami najít. Ať už jde o představení One Step Before The Fall souboru Spitfire Company nebo o první z akcí Českého centra v New Yorku, které nesou souhrnný název Prague – New York Effects. Tady se Lenčinou jevištní partnerkou pro změnu stala brooklynská tanečnice a jazzmanka Tendayi Kuumba. Obě performance měli možnost zhlédnout diváci v USA i u nás, představení Spitfire Company dokonce vidělo i čínské publikum. Aby toho nebylo dost, vyrazila Lenka Dusilová zkraje tohoto roku na narozeninové turné po vlastech českých, se dvěma zastávkami na Slovensku. Netají se tím, že jí v prosinci bylo čtyřicet, užívá si čerstvou roli matky a přitom nevypadá, že by chtěla zvolnit. Takhle okomentovala sedmero vybraných písní z vlastní diskografie. Rozsáhlý rozhovor s ní naleznete v aktuálním čísle časopisu.
Duszo moja (z alba V hodině smrti)
Tahle pseudolidovka ze mě vypadla před třemi lety v zimě doma v Kaprovce u pianina. Cítila jsem ji jako volání duše o pomoc, prosbu o záchranu, viděla jsem, jak se její zvuk nese přes kopce a ztratí se v hluku a špíně města. Dorka Barová z Tara Fuki zarezonovala krásným polským textem, Baromantika k té prosbě dokázala udělat dokonalý kontrastní noise. Děkuju.
Tichá – černá (z alba V hodině smrti)
„Dokud není ve Tvé duši, tak Ti černá děsně sluší.“ Baromantika promlouvá mužskými ústy. Jsme v tomto v rovnováze. Jsem ráda, že je na desce cítit mužské myšlení. Patrick Karpentski si vybral jedno z mých monotónních témat z představení One Step Before The Fall a zhudebnil do něj báseň Tomáše Tajchnera s představou, že bude slušet Davidovi Kollerovi. Davida v takové poloze jen tak neuslyšíte, je v tom polozpěvu silný, sugestivní.
Epitaph (z alba V hodině smrti)
Beata zhudebnila kontroverzního básníka Ezru Pounda. Geniální, obrazotvorný text. Beata má vůbec čuch na hledání poezie, ráda zhudebňuje, posílá mě tak trochu do prdele s písněmi, které ještě nemají texty. Když přinesla demáče svých skladeb pro album V hodině smrti, překvapila dalším posunem: začala přemýslet trochu jinak, víc si hrála s elektronickými ingrediencemi. Je šílená! Baví mě její myšlení. Jen upřímně přiznávám, nejsem spokojená s tím, jak jsem text nazpívala. Prostě jsem to nedokázala líp. Ale to se nemá říkat, že?
Pro Tebe (z bezejmenného debutu + Live At Café v lese)
Tenhle text pořád můžu. Stále nevyhořel. Patrick si tu starou hitovku vybral a přeložil ji do baromantického jazyka. Paráda. Trvanlivost písně prodloužena.
Brother (z alba Baromantika + Live At Café v lese)
Justin Lavash! No comment. Srdce, rozervaný naléhavý hlas, který bolí. Osvědčený spoluautor a spojenec v takových náladách. Chci s ním sdílet víc takových písní! Beat s Patrickem, aranžmá, v závěru skladbu korunuje Beatka klavírním oceánem.
Louče (z alba Eternal Seekers)
Eternal Seekers, spící kapela snů… Mé téma v této písni, kterou jsme napsali s Clarinet Factory, je můj otec, kterého neznám a vnitřně se s ním celý život konfrontuju. Sním o něm, jaký byl, co ze mě je on… Vlastně takový nezdravý tanec nad jeho hrobem. Tak jsem ho v té písni prostě pateticky pohřbila. Mno, ale to nebyl konec příběhu: stejně jsem ho po čase ještě jednou musela vykopat. Ale to je zas jiná písnička.
Fráze (z alba Spatřit světlo světa)
Stará silná nálada, spíš improvizace, nahraná s kapelou Secretion v roce 2002. Je to text mého tehdejšího nuselského souseda Jakuba Königa, v současnosti si říká Kittchen. Doba zvláštní komunity a sdílení. Bydlela jsem ve sklepě, hojila si divoké roky a hledala se. V té době mi byl nejsilnějším a nejdůležitějším partnerem Štěpán Smetáček, který mi pomohl objevit v hudbě dobré vlastnosti, o kterých jsem si myslela, že dobré nejsou. Například.
Michal Bystov
Loading...
