Skupina Schodiště (ex-Nahoru po schodišti dolů band) se na Nový rok u nakladatelství Galén připomíná novou řadovkou Kupředu. I když frontman Doktor Krajíček oslavil nedávno šedesátiny (a kapela pětatřicátiny), na důchod to nevypadá. Naopak – nové cédéčko, které už zamířilo do lisovny, je možná nejsvižnější a nejeenergičtější v celé historii Schodiště. Křest alba Kupředu proběhne 23. ledna v domovské Malostranské besedě v Praze, vstupenky jsou už v předprodeji v síti Ticketstream. Koncertní sezóna v roce 2020 nabídne hutný mix písní z nejslavnějšího období kolem desek Ukazovák nasliněnej (1997) a Svinska pržola (2001), vypalovaček z „comebackového“ alba Roztoky (2011) a především novinek z lednové řadovky Kupředu.
Nové písně, nasazované už zhusta na loňských koncertech do playlistů, jsou žánrově pestré. Jejich nevázanost lehce kontrastuje s textovým obsahem, který je stejně důležitý a prožitý jako samotná hudba. „Cílem bylo přenést ve studiu do nahrávek všechno to, co dělá Schodiště Schodištěm. A pak také vše podřídit nemilosrdnému pravidlu, že totiž základem je písnička, která musí fungovat i bez složitých aranží“ říká kapelník Vratislav Horčík. Hudebně se Schodiště částečně vrací ke kořenům, kdy v písních dominovaly melodické linky akordeonu a klarinetu. Kontrast k oběma nástrojům tvoří hutné kytarové riffy, podpořené saxofonem.
Schodiště je pověstné pódiovým nasazením. V první linii svým neopakovatelným stylem přednáší Doktor Krajíček, který jako maják září v pozici frontmana od prvopočátků, celou kapelu ženou kupředu omlazené bicí Jakuba Homoly a kytara Ondřeje Fencla. Čtyři muzikanti z aktuální sedmičlenné sestavy pamatují zlatou éru Nahoru po schodišti dolů bandu, na níž se podíleli nejen interpretačně, ale i autorsky. Činí se však i mladá sekce a výsledkem je souzvuk nabitý radostí, který má v sobě muzikantskou DNA „starého dobrého Schodiště“, ale i větší zapojení klarinetu, akordeonu a saxofonu – nástrojů pro kapelu charakteristických.
(red)